Taťána Schottnerová vyrůstala s rodiči v Ostravě. Pak se jako dcera lékařky vypravila na konzervatoř. „Jako dítěte se mě vždy doma ptali: ‚Čím budeš, Táničko, až budeš velká? ‘ A já poslušně odpovídala, že paní doktorka jako maminka,“ zavzpomínala.
Jenže pak začala chodit do dramatického kroužku a tam se potkala s kamarádkou Nikou Brettschneiderovou. „Ona šla na konzervatoř rok přede mnou a zlákala mě tam. Říkala mi, jak je to v Brně bezvadné, že tam budeme bez dozoru rodičů. Tak jsem si říkala, že to zkusím. Byla jsem opravdu ještě dítě,“ ohlédla se herečka.
Maminka lékařka nebyla z životního kroku dcery vůbec nadšená. Věštila jí, že si zkazí život. „Byla z toho hodně nešťastná. Přihlášku mi nepodepsala, tu podepsal otec. Říkal, ať si jdu za svým, že vím, co chci. On mě podpořil,“ popsala Schottnerová. Mimochodem, vlohy pro dráhu lékařky možná po mamince měla. Ve škole se učila výborně, vždy byla pečlivá.
Když už pak začala hrát v Jihlavě, rodiče její životní cestu respektovali. Jezdili zpočátku na každou její premiéru.
Dopis do Činoherního klubu ztopil přítel
V jednu chvíli to vypadalo, že Táňa Schottnerová Jihlavu opustí. Dostala totiž nabídku z Činoherního klubu v Praze. Tehdy byla v Horáckém divadle nepřehlédnutelná v Královně Kristině. Představení viděl i šéf Činoherního klubu. Po jeho skončení jí nabídl místo.
„Já mu poté napsala dopis, na který jsem nedostala odpověď,“ zavzpomínala. Problém byl v tom, že psaní do Prahy nedorazilo. Později zjistila, že její dopis ani neopustil Jihlavu, nebyl odeslán. Mohl za to její tehdejší přítel, který viděl jejich soužití jinak.
Jako první láska. Počáteční angažmá Hana Švejnohová z hlavy nevymaže |
„Někdy přemítám, kam by se ubíral můj život, kdybych tam tenkrát odešla. Ale zase bych třeba neměla dceru, což by mi bylo líto,“ nepochybuje.
Za velmi dobré roky u divadla v Jihlavě považuje období zhruba v polovině osmdesátých let. Tehdy si zahrála třeba Emilii Marty ve hře Karla Čapka Věc Makropulos. Premiéra byla v listopadu roku 1985. „Na to dodnes vzpomínám. V té době jsem dostávala velmi krásné role,“ říká. Ráda si zahrála i Blanche v Tramvaji do stanice touha.
V televizi se objevila v pohádce i seriálech
I televizní režiséři si zkušené jihlavské herečky všímají. Zahrála si menší role třeba v Četnických humoreskách či v seriálu Vyprávěj. Ve své filmografii má i pohádku Jak se budí princezny. Této „roli“ se však spíše usmívá.
„Stála jsem tam s tácem, když celý zámek zkameněl. Vladimír Menšík šel kolem mne a vzal si z mého tácu jablko. Moje neteře vždy říkaly: ‚Teta bude v televizi, ale musíme dávat dobrý pozor, abychom ji nepropásly.‘ To snad ani nebyla role,“ mávne rukou.
Za zmínku podle ní spíše stojí seriál Kde padají hvězdy, který režíroval Jan Hřebejk. Byl se podívat na představení v jihlavském divadle a zkušenou herečku si vybral do role vrchní sestry.
