Ten se historicky poprvé ve Vysočina Areně uskutečnil v roce 2016.
„Ano, existuje ta myšlenka. Teď je celkem čerstvá a aktuální,“ připustil Vaněk s tím, že do roku 2029 jsou pořadatelská místa světových šampionátů přidělená. „Máme nějakou motivaci, nějaký cíl, který si dáváme. A to je rok 2030, kdy bychom rádi do České republiky mistrovství světa vrátili.
Kdy se budou nová pořadatelská místa vybírat?
O roce, na který chceme kandidovat, se bude rozhodovat na semináři UCI (Mezinárodní cyklistické federace – pozn. red. ) v září 2025. To znamená, že za rok a něco. My do konce ledna musíme podat kandidaturu, kterou nyní chceme připravit. Je to věc, která je v jednání. Musíme tyto věci probrat s partnery, vyřešit financování, abychom ho měli zabezpečené. Abychom nekandidovali a neměli to ekonomicky zajištěné.
Co všechno potřebujete vyřešit?
Při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě jsme vedli první jednání, otevřeli jsme toto téma. Musíme to řešit s garancí státu, Českého svazu cyklistiky a Národní sportovní agentury (NSA). Aby v roce 2030 nebylo takových akcí víc, aby se s tím počítalo. Abychom měli jistotu, že ty peníze dostaneme. Protože jen pořadatelské fee (poplatek za pořádání MS – pozn. red. ) se dnes pohybuje někde kolem jednoho milionu eur. Takže to je velká položka v rozpočtu.
Věříte ve státní podporu?
To musí posoudit úředníci, ať už státní, či krajští, NSA... Zkrátka ti, kteří o tom rozhodují. Jestli ten sport v České republice chceme, jestli chceme, aby Vysočina Arena měla takové závody. Protože je důležité, aby využití tohoto krásného areálu bylo nejen v zimě, ale také v létě. Myslím, že si to zaslouží. A nenapadá mě moc jiných aktivit, které by se kromě těch zimních sportů a horských kol v rámci sportovního klání daly uspořádat.
Mluvíte o tom, že případnou kandidaturu musíte odeslat do konce ledna 2025. Je času dost, nebo je to šibeniční termín?
Času je dostatek. Tím, že jsme potřebné materiály už jednou dělali, dokážeme je využít. Dnes jsme samozřejmě v trošku jiné situaci, kvůli gravity disciplínám (downhill, enduro – pozn. red. ), než v roce 2016, kdy jsme měli dojednané rozdělení šampionátu a dělali jsme čistě mistrovství světa pro cross country. Teď bychom museli pořádat šampionát v obou disciplínách. A v ten moment musíme uvažovat o druhém pořadatelském místě v rámci České republiky. Nebude to jen Nové Město, ale i druhé místo, někde jinde.
Prozradíte kde?
Jelikož to je záležitost, která ještě není do detailu prodiskutovaná, tak bych to ještě nechtěl říkat.
Do roku 2030 je spousta času. Máte jasno o tom, co všechno se ve Vysočina Areně na horských kolech uskuteční do té doby?
I o tom jsem měl už několik schůzek s partnery a lidmi, kteří nám pomáhají závody financovat. Jsme v přípravě podpisu smlouvy na příští rok. Možná snad i na dva, ale oficiálně na jeden. Jsme určitě připravení Světové poháry dělat dál.
Jak vůbec s několikadenním odstupem hodnotíte letošní Světový pohár v Novém Městě?
Jsme spokojení s tím, jak všechno proběhlo. Bylo fantastické počasí, v sobotu zvlášť. Prognóza přitom nebyla dobrá, ani to nevypadalo dobře. To, co se stalo, nikdo z nás do teď nechápe. Před Novým Městem se vytratila bouřka a v Pardubicích se znovu objevila. Takže to nakonec bylo dobré. (směje se)
Přitom jen o pár kilometrů dál byla velká průtrž... Vypadá to, že jste si dokázali počasí dobře objednat.
Já jsem ale nic neobjednával. (usmívá se) Spoléhal jsem na místní, protože my jsme tady taky jen hosté. Vysočina Arenu si pronajímáme a počasí by měli zabezpečit hostitelé. (směje se) Ale fakt pršelo všude kolem, na maratonské trati, ve Žďáře nad Sázavou. Ale tady z druhé strany Nového Města zůstalo jen u pár kapek. To se prostě povedlo. Asi jsme byli hodní.
S návštěvností nedělních závodů Elite v cross country vám pomohli také čeští hokejisté.
Jasně, těm musíme na dálku poděkovat. V sobotu vyhráli, postoupili do finále, které bylo v neděli na programu až večer. Diváci byli opět úžasní. Přišlo velké množství fanoušků. Přesto, že české výsledky teď nejsou takové, jak bychom si asi všichni přáli a představovali, tak lidé chodí. Nepřijedou zvedat ruku nad hlavu jen českým závodníkům, fandí úplně všem. Světovým hvězdám – Pidcockovi, Schurterovi nebo Ferrandové-Prévotové. A je jim jedno, jestli Čech jede dobře, nebo ne. Já jsem byl v lese a fandili fantasticky, všem závodníkům, prvnímu i padesátému. Myslím, že tohle se v málokterém sportu zažije. I když člověk bojuje v druhé polovině startovního pole, tak má stále pocit, že je vedoucí závodník.
Na druhou stranu, nechybí vám jako pořadatelům špičkový český závodník? S Jaroslavem Kulhavým či Kateřinou Nash bývaly závody z českého pohledu mnohdy dramatické až do závěrečných metrů...
Určitě by bylo lepší, kdyby to tak bylo. Ale to my neovlivníme. My prostě pracujeme s tím, co je. Myslím, že tento sport se obrovsky vyrovnal, zvedl. Je tady 20 lidí, kteří můžou vyhrát závod světového poháru. Bohužel mezi nimi dneska není český závodník. Ale všeho do času, já si myslím, že to přijde. Byla škoda těch mladých...
Věříte, že má Česko v dalších letech na co sázet?
Myslím si, že nyní byli hodně nervózní. Že si na sebe dělají velký tlak, mají velké očekávání. Jinak ale v zahraničních závodech letos holky U23 a junioři prostě jezdí výborně. Tady se to nepovedlo. Myslím, že to je hodně o hlavě, oni se musí taky vyzávodit. Mentální příprava je důležitá. Neříkám, že ji někdo zanedbává. Ale troufnu si tvrdit, že víc to bylo v té hlavě než o fyzickém handicapu vůči ostatním závodníkům, kteří je porazili.
Aktuální česká jednička Ondřej Cink v posledních sezonách bojuje se zdravotními problémy. Přitom na domácí závod Světového poháru by určitě potřeboval být stoprocentně fit.
Já jsem s Ondrou mluvil asi čtrnáct dní před závody. Je na něj vyvíjen tlak v týmu. Chtějí po něm výsledky. Jenže teď prostě zase byly pyly, jarní alergie, takže se to taky nějak projevilo. Když se vrátil z Brazílie, kde měl před druhým závodem nějakou virózu, nemohl naplno trénovat. Vrátil se a tady byly pyly. Říkal, že ho strašně pálí nohy, že byl i na krvi, že se cítil jako nemocný, ale přitom nemocný nebyl. Že se necítil ani zdravý, ani nemocný. Výsledky měl všechny v pořádku. Čím je člověk starší, tak se asi ty alergie více projevují. Vím, že třeba Julien Absalon konec své kariéry urychlil. Měl alergie, které se mu postupně zhoršovaly a zhoršovaly, takže už to asi nechtěl absolvovat.
Česká reprezentantka Jitka Čábelická si stěžovala, že jí nevyhovoval nový program závodů světového poháru. Že se jel v sobotu short track a druhý den cross country. Je to asi o zvyku, že?
Závodníci to musí brát, jak to je. Všichni mají stejné podmínky. Pidcock jel taky dva dny po sobě. Koretzky byl v neděli popravený. Bylo vidět, že po prvním druhém kole odpadl z vedoucí skupiny. Ale spousta závodníků naopak říkala, že to není nic, co by jim nevyhovovalo. Třeba Ondřej Cink tvrdil, že je to pro něho lepší. Že stejně den před závodem cross country jezdí rychlé tréninky. Prostě se jezdci musí přizpůsobit, protože organizátorsky dává větší smysl mít elitní závodníky v sobotu a v naděli. A pokud bikeři chtějí, aby jejich sport byl populární, aby v něm byly i peníze, tak se musí přizpůsobit tomu, co ty peníze do toho sportu přináší.
Vy se Světový pohár v MTB snažíte zpopularizovat i atraktivním doprovodným programem. Letos se fanoušci na talkshow mohli potkat s trojnásobným mistrem světa na silnici Peterem Saganem nebo úspěšnou snowboardistkou Evou Adamczykovou.
Lidé jsou dnes nároční, všeho je dostatek a těžko se jim předkládá něco, co by je bavilo. My hledáme i ten přesah někam jinam. Peter Sagan je za mě prostě cyklista dekády, posledních patnácti let. A Eva Samková, dnes Adamczyková, je nejen olympijskou vítězkou, ale díky StarDance i kulturní, společenskou celebritou. A myslím si, že je velmi komunikativní a v kombinaci s Danem Stachem je to dobrý doprovodný program.
Jak moc vás mrzí, že Jarda Kulhavý při svém návratu po zlomenině klíční kosti z Cape Epic nedojel nedělní maraton?
Já jsem věděl, že nedojede. Večer před závody mi psal, že má nějaké střevní potíže. Přesto se postavil aspoň na start. A já jsem za to rád.
