„Myslím, že bychom si měli vážit toho, že u nás takové místo máme,“ říká vedoucí odboru životního prostředí jihlavského magistrátu Katarína Ruschková.
Také proto právě v Malém Heulose pořádá oblíbené dendrologické procházky. Se zájemci z řad veřejnosti při nich například mapují, které stromy v parku zůstaly ještě z doby původních zakladatelů.
„Zkoušíme zapátrat, proč a jak Malý Heulos vznikl, jak byl koncipován. Řekneme si něco i o tom, jak se vyvíjel, co je jeho největším úkolem dnes, a mluvíme také o tom, co nám může přinést do budoucna,“ vysvětluje Ruschková.
Historické záznamy hovoří jasně: na vzniku Malého Heulosu měli velkou zásluhou krajský hejtman baron Franz von Nadherny a purkmistr Vincenc Gattoni v roce 1824. Mezi další iniciátory patřil i penzionovaný hejtman a majitel skladu tabáku von Hoffeneg, údajný autor návrhu.
Kratochvílné místo, kam mohl každý
„Plocha (3,84 ha) podél východního pásu hradeb až k břehu údolím protékající říčky Jihlávky byla osázena v přírodním stylu. Převládaly zde listnaté dřeviny, zejména javor klen a javor mléčný, dále jilm, jasan, kaštan a lípa,“ prozrazuje Sylva Pospíchalová z Muzea Vysočiny Jihlava.
Vstupní areál tvořilo mohutné schodiště a na místě vznikla celá řada cest a cestiček, které byly obyvateli města užívány k promenádám. „Jednalo se o jakési kratochvilné místo, kam na rozdíl od zámeckých parků mohl přijít a procházet se v podstatě každý člověk z města,“ připomíná jihlavský památkář Jiří Neubert.
Začaly fungovat podniky, které z návštěvnosti parku profitovaly, jako třeba kuželna, restaurace a podobně. A to, že se Malý Heulos objevoval na pohlednicích, značí, že se jednalo o místo úspěšné.
Jiří Neubertjihlavský památkář
Proto se podle něj v Malém Heulose časem objevilo veřejné osvětlení, a dokonce i veřejné záchodky.
„Na kratších stranách také začaly fungovat podniky, které z návštěvnosti parku profitovaly, jako třeba kuželna, různé restaurace a podobně. A to, že se Malý Heulos často objevoval na pohlednicích, bezpochyby značí, že se jednalo o místo úspěšné,“ hlásí Neubert.
Přispěl každý, kdo mohl
Připravit park tak, aby se stal chloubou Jihlavy, nebylo vůbec jednoduché. Do té doby totiž fungovala plocha poblíž města jako místo, které je vhodné možná pro odpad. Z terénu trčely skály, hustým houštím se nedalo projít a všude se povalovaly větve z různě starých stromů.
A tak Jihlavané vyhlásili sbírku na podporu a úpravu Malého Heulosu, které se zúčastnily stovky lidí. Nakonec vynesla kolem pěti set zlatých.
„Pan pokladník u každé, i té sebemenší částky napsal jméno onoho dárce nebo spolku,“ píše se na webu spz.cz, který se zajímá o sady, parky a zahrady v Česku.
V roce 1826 vznikl také nový přístup po schodišti v blízkosti kostela sv. Jakuba. A název Heulos, který je už v městských knihách z 15. a 16. století, má podle jihlavských Němců něco společného snad s posečenou loukou. Každopádně se stal velmi oblíbeným a hojně navštěvovaným místem.
Legenda o statných jelenech
A jako ke každému takovému se i k němu váže hned několik legend. „7. září 1844 se roznesla po Jihlavě rychlostí blesku informace, že po Heulose chodí dva statní jeleni,“ zmiňuje jednu z údajně pravých historek Pospíchalová, přičemž oba jeleni měli být usmrceni.
Unikátní zelená oáza v centru Havlíčkova Brodu slaví 130. narozeniny |
„Verze však byly nakonec tři, včetně té, kterou jsem si vymyslela já sama na popud kolegů. Podle ní se jeleni procházeli Heulosem, nechali se hladit a sem tam dostali i kousek chleba. Na jejich památku byl poté na Heulose založen zookoutek, z něhož se postupně stala báječná zoo,“ dodává.
Malý Heulos leží směrem k centru Jihlavy. Zhruba 50 let po něm pak vznikl také Velký Heulos, který je blízko dnešnímu sídlišti Březinky.