Rozvážný přístup provozovatele, kterým je spolek Ledová stěna Vír, přinesl ovoce. Mohutná, desítky metrů vysoká skaliska v údolí řeky Svratky jsou nyní pokrytá solidní vrstvou ledu, která by měla zatím hravě zvládnout i lehce plusové denní teploty.
Ihned od spuštění provozu je na ledovém kolosu rušno. Stěna byla už ve čtvrtek odpoledne obsypána prvními nedočkavci, kteří byli předešlý den večer nejrychlejší při obsazování termínů v online rezervačním systému. Záhy bylo totiž „vyprodáno“.
„Samozřejmě, že jsem číhali,“ směje se horolezkyně s přezdívkou Gazela, která ve čtvrtek po poledni dorazila do Víru z Brna, a to i s částí své rodiny. Víkendové termíny byly podle ní hned pryč, ale i všední den s vděkem využili. Na vírskou stěnu vyrážejí totiž vždy, když to klimatické podmínky dopřejí.
„Nesehnali jsme hlídání, ale přesto jsme to riskli a vzali dcerku s sebou. Naštěstí je tu moc milý personál, který je ochotný nám na ni dohlédnout. Snad to vyjde a trochu si stihneme zalézt,“ říká Gazela, zatímco její dvouapůlroční dcera už okukuje hračky v hospůdce Krabička pod stěnou. Občerstvení je v provozu pro lezce i pro kolemjdoucí.
Skálu kryje deset centimetrů kvalitního ledu
Se zaledováním stěny v údolí pod hrází přehrady Vír koketoval Slávek Matuška, předseda spolku Ledová stěna Vír, během této zimní sezony několikrát. Před nedočkavostí ale vždy nakonec zvítězil střízlivý nadhled, a do příprav se tak pustil až v únoru.
Ledová stěna ve VíruVírští horolezci začali s ledovým lezením v roce 2005, stávající místo na pravém břehu řeky Svratky naproti bývalé továrně Rotter ledují od roku 2008. Postupně zlepšovali také zázemí, chata Krabička nabízí kromě ohřátí a půjčovny také různorodé občerstvení. Vírská ledová stěna je uměle vytvořený ledopád, uznaný jako cvičný terén Českého horolezeckého svazu. Pořádají se na něm také metodické dny. Nejznámější akcí je Vírský cepín, závod v lezení na rychlost. Ten se však koná nepravidelně v závislosti na počasí. |
„I předtím jsme samozřejmě pár mrazivých nocí měli, jen byly bohužel špatně poskládané, lemovaly je teploty hodně nad nulou,“ konstatoval Matuška. Zatímco v lednu pokušení odolal, v únoru už podle něj nebylo vzhledem k pokročilému datu co ztratit. „Zkraje února, kdy už nějaké mrazy byly - byť následované oblevou, se mi tak povedlo udělat slušný základ. Na tom jsem mohl stavět teď v uplynulé dny, když začalo konečně pořádně mrznout,“ pochvaluje si horolezec.
Skálu tak nyní kryje vrstva mající kolem deseti centimetrů kvalitního ledu. Jeho tloušťka se pochopitelně mění dle reliéfu podkladu, někde je krusta slabší, jinde silnější.
Lezci zabodávají mačky a cepíny do ledu na trasách sahajících do výšky mezi 20 a 25 metry. Samotná skalní Velká věž má sice 45 metrů, do této výše ji ale zdobí jen tenčí ledová pokrývka. Jde o novinku - v minulosti totiž spolek udržoval skalisko v celé výši.
„Vypadá to sice efektně, ale není to úplně praktické a hlavně ani bezpečné. Jelikož jde o kužel s úzkým vrcholem, masy ledu potom na jaře padají z výšky 45 metrů jakýmkoliv směrem dolů. Musíme to pak hlídat a ručně shazovat,“ líčí Matuška. Letos proto provozovatelé stáhli vodu do poloviny skály, kde stejně trasy končí.
Velkým strašákem je zamrznutí hadic a trysek
Voda z řeky je na skály hnaná čerpadlem a jednotlivé sektory stěny skrápí rozvětveným systémem hadic a koncových trysek. „Musí mít určitou rychlost a tlak, aby v mrazech nezatuhla,“ zdůrazňuje Matuška.
Vzhledem k mnoha větvím je však těžké optimální podmínky ve všech hadicích uhlídat. „V případě jednoho místa se nám letos bohužel stalo, že voda začala zpomalovat, v průsvitu hadice pak zamrzat, až zatuhla úplně. Ten sektor se už bohužel zaledovat nepovede,“ říká předseda spolku.
Mrazy uspíšily sezonu na ledové stěně ve Víru, teď bude čelit oblevě |
Jinak jsou však dle jeho slov podmínky na stěně ideální. Voda teď prýštila na skálu celé mrazivé noci, kdy teploty padaly až k minus šestnácti stupňům. V některé vhodné dny nechal provozovatel proud vody v chodu dokonce celé dopoledne.
Ani odpoledne, po vypnutí systému, však pro nadšence práce nekončí. „Celý systém se musí pohlídat, aby byl čistý, bez vody, aby uvnitř nic nezamrzlo a nevznikl nějaký špunt. Zcela čisté musejí být i trysky,“ popisuje Matuška.
Po odpolednech pak visel na laně na stěně a přebytečný led odsekával. „Je to trochu paradox, že se člověk snaží udělat co nejvíc ledu, a pak ho vlastně hned odstraňuje. U nás ve Víru ale mají lezci navěšená lana na stoprocentně bezpečných bodech, instalovaných ve skále. Je však potřeba se k nim dostat a osvobodit je z ledu, aby byly nachystané na další provoz,“ objasňuje horolezec.
Ledolezení vyžaduje určité zkušenosti
Lidé, již za unikátním vírským lákadlem míří, jsou dle Matušky z větší části skalní příznivci, co ledolezením žijí. „Když už si na to pořídíte poměrně drahé vybavení, tak se pak tomu koníčku snažíte i aktivně věnovat, jak to jen trochu jde,“ říká Matuška.
Další skupinu tvoří lidé, již se jinak lezení věnují v létě na skalách, a chtějí si totéž zkusit v zimě na ledu. Ti si mohou půjčit výbavu přímo v Krabičce.
Poslední kategorií jsou zvědavci, co nemají zkušenosti žádné, ale touží svůj um otestovat rovnou na mase ledu. Tato skupina ale není příliš početná; ostatně ledolezení již nějaké zkušenosti vyžaduje. „Musíte počítat s tím, že budete vybavení používat v rukavicích, což je samozřejmě těžší. Plus si přidejte další nestandardní podmínky, třeba mráz, vítr nebo vlhkost,“ přibližuje Matuška.
Zkusit si ledolezení přijel do Víru i pár ze severu Moravy. „Máme to sem přes dvě hodiny cesty, ale u nás v okolí nic podobného není, tak jsme za to rádi. Lezeme jen v létě, tohle je naše premiéra. Teorii máme pečlivě nastudovanou, tak snad zvládneme i praxi,“ usmívá se dvojice.
Jak dlouho led vydrží, lze podle Matušky jen odhadovat. Záleží na vývoji počasí. „Dokud zůstanou denní teploty jen lehce nad nulou a přes noc bude mrznout, led vydrží,“ míní horolezec. Kdyby mělo být oteplení výraznější, sezonu to zkrátí. „Jsme ale vděční za to, že jsme mohli vůbec otevřít. Měli jsme i roky, kdy se to nepovedlo vůbec,“ dodává Matuška.
