„Albert je chlap s obrovským srdcem. To odhodlání, ta energie... “ oceňuje Lloveru fotograf, novinář a moderátor Martin Straka, který ve své talk show jednoho z jezdců ostravského týmu Fesh Fesh koncem minulého týdne v Jihlavě představil. „Pro nás všechny, kteří nejezdíme na vozíku, je obrovskou inspirací.“
Neobvyklý Lloverův příběh se začal psát v roce 1984, kdy se coby nejmladší závodník zúčastnil olympijských her v Sarajevu. Ve sjezdu andorrský lyžař obsadil 48. místo. „O rok a půl později, opět při závodech ve sjezdovém lyžování, se mi stala nešťastná příhoda. Při pádu jsem si zlomil dva obratle,“ vzpomíná Llovera na závod Evropského poháru, při kterém si poranil míchu a ochrnul.
Verdikt lékařů byl krutý: už nikdy nebude chodit! „Nastal moment, kdy jsem si říkal, co bude dál. Jestli mám zůstat doma a nedělat nic, nebo co se bude dít,“ líčí Llovera.
„Moje maminka se nesmířila s verdiktem lékařů, že se nedá nic dělat. Vozila mě, jak se říká, od čerta k ďáblu. Od jednoho lékaře ke druhému, včetně léčitelů,“ pokračuje Llovera. „Jezdila hodně rychle a právě tím, že jsem v autě trávil tolik času, mě napadlo, že bych se mohl začít věnovat motorismu.“
Když ho vyhodili dveřmi, vrátil se oknem...
Rozhodl se řídit soutěžní vůz. „Nebylo to ale vůbec jednoduché, nechtěli mi dát licenci. Ale nedal jsem se - když mě vyhodili dveřmi, vrátil jsem se oknem. Když oknem, vrátil jsem se dveřmi,“ usmívá se sympatický a věčně optimisticky naladěný chlapík, který se rozhodně nechtěl smířit s tím, že by se mohl poměřovat jen s handicapovanými.
„Říkal jsem si, že se chci dostat mezi závodníky, kteří nemají žádné postižení. Trvalo to asi dva roky, ale najednou se otevřely dveře a byl jsem někde úplně jinde,“ pokračuje Llovera.
V roce 2001 se stal prvním člověkem se sníženou pohyblivostí, který startoval v mistrovství světa v rallye. A v roce 2007 debutoval na prestižní Rallye Dakar. „Závodění je mou vášní. Mnohé z toho, co jsem zažíval na lyžích, se snažím přenést do tohoto sportu,“ říká Llovera. „Snažím se naplno žít každý moment každého dne.“
Do ostravského týmu Fesh Fesh (dříve Bonver Dakar Project) ho přivedl jeho šéf Tomáš Vrátný. Ten v roce 2016 na poslední chvíli hledal náhradu za zraněného polského jezdce Roberta Szustkowského. Nabídka Llovery se už tenkrát jevila jako nejzajímavější.
Posledních dvou Dakarů společně s Lloverou v kamionu Ford Cargo jezdila jako navigátorka jeho osmadvacetiletá neteř. „Poté, co jsem v roce 2023 po boku svého strýce soutěžila poprvé, mě nejvíce zarazilo, že jsem ho nikdy neviděla tak šťastného a klidného. Byla jsem opravdu překvapená,“ přiznala Margot Lloberová Farréová.
Vůbec neuvažuje, že by další rok vynechal
Zatímco v roce 2023 jejich společnou cestu hned v první etapě zastavil defekt - převrácení vozu a poškození zavěšení - letos soutěž dokončili na 16. místě. Tedy pouze o jednu pozici hůř, než je dosavadní Lloverovo nejlepší umístění z roku 2020.
„Jeden Dakar skončil, už se pracuje na druhém. Vůbec nepřemýšlíte nad tím, že byste znovu nejeli,“ říká Llovera před dalším ročníkem (3. - 17. ledna 2025). „Zvlášť když ve Fesh Fesh jsme všichni jeden tým. Táhneme spolu za jeden provaz, je nám spolu báječně. Jsme jako rodina. Všichni vědí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout,“ pochvaluje si spolupráci s ostravským týmem.
Organizátoři Dakaru (A.S.O. - Amaury Sport Organisation - pozn. red ) mají pro Lloveru jen slova obdivu. „Tento Andořan nezná slovo limit. Věříme, že opět vyvolá potlesk celého bivaku,“ píší pořadatelé na webu závodu.
