Doba, kdy národní hokejové mužstvo bylo téměř vždy poskládáno především z hráčů Dukly Jihlava, je dávno pryč. V současném českém týmu, který v neděli v Praze vybojoval na světovém šampionátu vytoužené zlato, není jediný jihlavský odchovanec. Přesto si mohou rovněž fanoušci v kraji Vysočina s čistým svědomím říct: Část titulu patří také nám!
Hned kvarteto českých hokejových bojovníků kdysi začínalo bruslit na vysočinském ledě.
Nečasovo zlato po deseti letech
Obrovskou zásluhu na zisku zlatých medailí měl zejména pětadvacetiletý útočník Martin Nečas, který hokejově vyrůstal ve Žďáru nad Sázavou.
„Trénoval jsem ho zhruba sedm let. Od čtvrté třídy až po dorost,“ vzpomíná žďárský trenér Martin Sobotka. „A už tehdy se dalo očekávat, že z něj jednou bude skvělý hokejista,“ dodal na adresu sympatického mladíka, který na šampionát dorazil z NHL, kde oblékal dres Caroliny Hurricanes.
Svojí šikovností Nečas udivoval publikum už před deseti lety, kdy vedl coby kapitán vysočinský tým na olympiádě dětí a mládeže. Tehdy ještě droboučký kluk se po skončení finále rovněž rozplýval nad ziskem zlatých medailí.
„Byl to neskutečný turnaj, měli jsme super partu,“ svěřoval se viditelně šťastný klučina na ledě tehdejšího Horáckého zimního stadionu v Jihlavě.
A o deset let později byl na ledě šťastný znovu. Tentokrát už ovšem coby dospělý reprezentant celé země, který zvedal trofej pro mistra světa na domácím šampionátu.
„Jako malý kluk, pokud hrajete v Česku, sníte prakticky o dvou věcech: vyhrát Stanley Cup, což se mi dosud nepodařilo, a vyhrát mistrovství světa. To, že jsem u toho, na domácí půdě, rozhodně považuji za absolutní vrchol mé dosavadní kariéry. Je to něco...,“ jen těžko hledal Nečas v neděli večer po vyhraném finále se Švýcary 2:0 v Praze ten správný výraz, kterým by dokonale popsal svoje pocity.
A při tónech české hymny pak v duchu možná vzpomínal na dobu, kdy se do programu jeho běžného dne vešly pouze tréninky, zápasy a škola. „Nikdy ho nebylo potřeba do tréninku nutit, hokej odmalička miloval, měl v ho v krvi. Navíc poctivě pracoval a měl potřebnou pokoru,“ nešetřil komplimenty na Nečasovu adresu Sobotka.
Mistr z Kotliny byl vždy platný pro tým
Jako na kluka, který si pro sebe nemohl zvolit lepší sportovní odvětví, vzpomínají v mateřském klubu také na dalšího čerstvého mistra světa Ondřeje Beránka. Tenhle osmadvacetiletý útočník extraligových Karlových Varů kdysi začínal bruslit v Havlíčkově Brodě.
„Trénoval jsem ho čtyři roky. Ondra byl součástí silného ročníku, v němž kromě něj hráli například i Radim Zohorna, Vítek Vaněček, Filip Dundáček nebo David Vala,“ vyjmenovával rozdílové hráče svého tehdejšího týmu bývalý brodský útočník a trenér Richard Cachnín.
A rovněž Beránek se v mateřském klubu moc dlouho nezdržel, zhruba v osmnácti letech odešel za štěstím do už zmiňovaných Karlových Varů.
„Je to výborný bruslař, bojovník i kluk,“ nešetřil chválou Cachnín. „Nikde nevyčníval, ale byl vždycky platný pro tým. Nenasekal tolik gólů, ale když nějaký dal, tak byl opravdu potřeba, byl důležitý,“ doplnil.
Za dospělý A-tým Havlíčkova Brodu Beránek nikdy nehrál, z Varů si odskočil v sezoně 2015/16 pouze na pár zápasů do prvoligové Jihlavy.
Mimochodem, ze zlatého českého týmu zase naopak tři další borci v minulých letech na nějakou dobu oblékali brodský dres. Konkrétně obránci Michal Kempný a Jakub Krejčík a útočník Roman Červenka.
„Já doufám, že to jenom potvrzuje, že Havlíčkův Brod vždycky byl, je a bude hokejovým městem,“ nechal se slyšet Cachnín.
Na Pavla Zachu je pyšné Velké Meziříčí
Každopádně pyšní na práci svých hokejových klubů mohou být právě v těchto dnech také v Třebíči a Velkém Meziříčí.
Druhé jmenované město na šampionátu v Praze zastupoval skvělý útočník Pavel Zacha. „Nejvíc jsou na něj samozřejmě pyšní v našem Horáckém klubu, protože si ho pamatují jak hrával v těch nejnižších kategoriích, než potom odešel do vyšších soutěží a větších klubů,“ prozradil starosta Velkého Meziříčí Alexandros Kaminaras.
A chlubit se svým zlatým odchovancem budou zcela jistě také v Třebíči. Pravda, brankář Karel Vejmelka sice nezasáhl ani do jednoho utkání na šampionátu, nicméně i tak byl nedílnou součástí českého národního týmu.
