Úklid ulic, nebo arogance? Politici hodnotí rok s modrými čarami v Jihlavě

Krajská redakce oslovila dva koaliční politiky Davida Bekeho (ODS) a Radka Popelku (ANO 2011) a stejně tak dva opoziční Radka Hoška (Starostové a NK) a Petra Paula (Svoboda a přímá demokracie).

Jak s více než ročním odstupem hodnotíte změny v systému parkování v Jihlavě?
Beke: Spokojen jsem s tím, že řešení, které jsme přinesli, má výsledky. V ulicích došlo k velkému úklidu. Na mnohých místech, kde se to zavedlo, to skutečně vypadá mnohem lépe. Projedou popeláři, projedou hasiči, ulice jsou přehlednější, a tedy bezpečnější. Samozřejmě, stále je do budoucna co zlepšovat. Je to vysilující proces, který ale bohužel budeme muset táhnout dál a rozšířit i do dalších částí města. Zejména sídliště jsou místem, kde je deficit a problém s parkováním největší. Naopak nespokojen jsem s tím, že někteří lidé stále nepochopili, proč se to dělá. Opravdu všichni potřebujeme tolik aut? Meziročně opět narostl počet aut o dalších sedm set jenom v Jihlavě a další stovky navíc v jihlavském okrese. Věřím ale, že se do budoucna podaří auta, která jsou trvale odstavená a nejsou používána pravidelně, posunout do lokalit nebo míst, kde nebudou tolik překážet. A tím vytvoříme předpoklady pro to, aby lidé, kteří svá auta skutečně potřebují – jako jsou zejména starší, mladé rodiny s dětmi a podobně, se mohli dostat blíž ke svým domovům, případně podnikatelé blíž ke svým provozům. Ať už auta svá, nebo svých zákazníků.

18 fotografií

Popelka: Ono se to tak nezdá, ale těch skutečných změn v parkování zas až tak moc není. První etapa v podstatě jen „obarvila“ stávající systém parkování v centru města. Výsledkem bylo a je, že jsme si všichni uvědomili, že tu nějaká pravidla jsou a že bude prakticky nemožné je ignorovat či obcházet.

Hošek: K jedné věci se nám vedení města za tu dobu donutit podařilo, a to alespoň k víkendovému parkování zadarmo. Ale jinak se v podstatě nic nezměnilo. Zjednodušeně řečeno chaos a arogance. Říkat tomu „systém“ je hodně nadnesené. Z centra krajského města se stává skanzen, který nikoho netáhne. Obchody a provozovny zavírají, podnikání v centru vymírá. Není to jen o parkování, ale i o dopravní koncepci celkově. Spíše nekoncepci, jak ji nazývám. Pamatuji si, že při zavádění prvních zón na náměstí a v okolí bylo argumentováno tím, že auta do centra nepatří. To je určitě legitimní názor, dokonce to například v Třebíči místním obchodům na náměstí pomohlo, protože je lidem příjemnější, když kolem nejezdí tolik aut. Ale aby to bylo uskutečnitelné, musí být dostatek dostupných parkovacích míst v okolí, což u nás není. A to je problém, který se měl řešit prioritně.

Paul: Systém parkování je řešením nedostatku parkovacích míst byznysem s „parkovací chudobou“ objektivně vyvolanou. Ve finále jsou to desítky milionů korun, dílem určených pro městskou kasu, dílem provozovateli.

Jihlava často bývá hanlivě označována za Království modrých čar. Jak vnímáte argument lidí, kterým se v historickém centru města toto značení parkovacích míst nelíbí?
Beke: Je to tak, že jsme měli na výběr dvě špatná řešení. A vybrali jsme jedno z nich, modré čáry. V podstatě jsme to mohli nechat na obecných principech parkování. Na tom, co se každý učí v autoškole. Že v jednosměrné komunikaci zanechávám tři metry průjezd, musím být pět metrů od křižovatky, že nesmí auto stát před přechodem... Ale jak jsme viděli, tak to tady absolutně nefungovalo. Navíc historické centrum je specifické i tím, že každá ulice není v každém místě stejně široká. Na začátku má třeba čtyři metry, na konci už metrů pět. Tím pádem bychom nutili řidiče a strážníky, kteří by v ulicích operovali, aby vzali metr a v každém případě, kdy se zastaví, přesně změřit, jestli řidič dodržuje vyhlášku. Takže jsme šli cestou zjednodušení i za cenu toho, že modrá čára na zemi je. Udělali jsme řidičům modře vymezené prostory, aby věděli, kde jsou bezpečná místa, kde nemusí tohle všechno řešit a nemusí o tom přemýšlet. To byla vize. Podívali jsme se u nás i v zahraničí, i u staveb, které jsou chráněné UNESCO. A mají to stejně i u mnohem významnějších staveb. K tomuto řešení jsme se tedy nakonec přiklonili. Protože při frekvenci a rychlosti provozu, který dneska ve městech je, nám to připadá jako funkčnější řešení.

Popelka: Modré čáry nejsou nic hezkého, na tom se shodneme asi všichni. Bohužel jde o standardní dopravní značení. Já osobně jako daleko horší jizvu na tváři města vidím les nových dopravních značek, které modré zóny provází. Bohužel, i v tomto případě jde o nutné zlo vycházející z legislativy.

Hošek: Království modrých čar je velmi trefný pojem. Je to naprosto odporné, a na tomhle se dokonce s částí radních shodneme. Dá se to dělat jinak. Že se nad tím nikdo nezamyslel a stálo by to bohužel další peníze, je věc druhá, ale tak to v Jihlavě chodí.

Paul: Centrum Jihlavy je městskou památkovou rezervací (MPR). Máme v Jihlavě stavby historicky ojedinělé, srovnatelné na Moravě v rámci tzv. čtveřice významných zemských měst, srovnatelné s Brnem, Olomoucí a Znojmem, a my si v historickém centru stylové dláždění (kamenné město s kamenným dlážděním) pomalujeme „na modro“. Ne všude je vhodné malovat barvičkami další parkovací možnosti, a už vůbec ne v MPR. Odpověď, co tedy s množstvím aut ve městě – koncepčně je směrovat na parkoviště za městem.

Pokutují ho za stání před garáží, která mu patří. Strasti s parkováním v Jihlavě

Řada kritiků mluví o tom, že město mělo předtím, než přistoupilo ke změně parkovacího režimu a zavedení placených míst, vytvořit více volných parkovacích ploch za městem. Nejen P+R Žižkova. Souhlasíte?
Beke: Moje přesvědčení je, že to Jihlavě zatím nechybí. Asfaltových ploch ve městě je dost, jen jsou neefektivně využité. Jihlava je relativně malé město, aby zde fungoval model, že bydlím v Kostelci, dojíždím do Jihlavy za zaměstnáním, auto odstavím, zaparkuji na P+R za Jihlavou, čekám pět minut na MHD, deset minut MHD přejíždím a pět minut jdu znovu do práce. To si myslím, že je nefunkční představa. A mám i takové reakce od lidí, kteří mi tento názor potvrdili. Za mě město velikosti Jihlavy by mělo místa nabízet v docházkové vzdálenosti od cílů. A to je směr, kterým jde naše parkovací koncepce. A pro dojíždějící, kterých je opravdu hodně, místa na celodenní stání hledáme a nabízíme v místech, která jsou už dnes vyasfaltována a jsou v blízkosti třeba jejich zaměstnání nebo jiných cílů. To jsou například fialové zóny, ale jsou v přípravě i další místa a plochy, které bychom chtěli do konce prázdnin veřejnosti představit.

Popelka: Určitě nesouhlasím. Město má sloužit jeho občanům a právě pro ně je parkovací systém vytvořen. Záchytná parkoviště prioritně slouží pro každodenní návštěvníky, kteří přijíždí do města za prací. Je tedy otázkou, proč by se za veřejné peníze měla suplovat neochota některých zaměstnavatelů postarat se o potřeby svých zaměstnanců. I tak město těmto návštěvníkům vychází vstříc. Právě pro ně jsou vytvořeny návštěvnické zóny (žlutá a fialová), kde mohou parkovat pohodlněji než na P+R někde za městem.

Hošek: Samozřejmě! V případě zavádění takto rozsáhlé koncepce je důležité, aby existovala na periferii města P+R parkování, která by byla nejlépe zdarma, aby to případné návštěvníky motivovalo odstavit vozidlo na P+R a následně jet MHD. Nebo případně platba za P+R, ale MHD zdarma. Jinak to nemá smysl. Mimochodem, cena a kvalita jihlavské MHD je na delší povídání, to si můžeme nechat na jindy. Ale ono asi nakonec opravdu není cílem zbavit se aut ve městě, ale co nejvíc kasírovat.

Paul: Ročně v Jihlavě přibývá do provozu dalších nejméně cca 400 automobilů, veřejné plochy ve městě nafukovací nejsou, a tak je problém „co ve městě s nimi“ na pořadu dne.

V nejbližší době by v Jihlavě měly přibýt tři parkovací domy: krajem plánovaný dům u nemocnice, dům plánovaný policií a soukromý parkovací dům u Billy. Jak vnímáte tuto příležitost?
Beke: Je a není to řešení. Respektive, parkovací domy a nějaké kapacity v ulicích ve formě parkovacích domů je určitě dobré budovat. Je to například parkovací dům za Billou nebo parkovací patro pod novou arénou. Případně parkování u centrálního dopravního terminálu nebo v nemocnici, kdy po diskusi kraj upravil svůj původní záměr a přistoupil k tomu, že parkovací dům postaví současně s novým pavilonem. To jsou určitě dobré směry. Nicméně, musí to mít nějaký limit. Protože v momentě, kdy bychom postavili i parkovací kapacity směrem nahoru, v parkovacích domech, tak to pak stejně zkolabuje na ulicích. Po městě by mělo vyrůst několik parkovacích domů. Ale primárně provozovaných soukromým sektorem. Návratnost parkovacích domů je dlouhá, jsou města, kde jim to aktuálně při spočítání vychází na více než dvě stě let. A pokud by to bylo opravdu postavené na tom, že ceny za parkování budou zdarma nebo nízké, tak to prostě nemá žádný smysl ani efekt. Lidé nebudou vůbec motivováni k tomu, aby přemýšleli, jestli auto opravdu potřebují. Budeme budovat další a další parkoviště a tím vzdalovat cíle od sebe a tím si uměle vytvářet potřebu dopravy autem.

Popelka: Vítám každou obdobnou aktivitu. Bohužel nemocnice ani policie k navýšení parkovací kapacity nepřispějí. Určitou nadějí je parkovací dům v blízkosti centra.

Hošek: Ještě nestojí ani jeden! Stavba parkovacího domu u nemocnice je určitě potřeba, protože návštěvníci nemocnice by měli mít možnost parkovat v areálu, aby měli k lékaři co nejkratší docházkovou vzdálenost. Obecně každá možnost parkovacího místa, která nezabírá široké ulice a je v patře nad sebou, má rozhodně větší smysl než kupa modrých čar. Co se týče parkovacího domu u Billy, věřím, že se ještě podaří udělat transparentní soutěž a neodklepne se tento velmi lukrativní městský pozemek jen tak významnému sponzorovi jihlavské vládní ODS, jak je to v plánu. Už jsem na to několikrát upozorňoval a věřím, že i vy novináři to pohlídáte.

Paul: Parkovací dům u Billy – pokud jsem registroval informaci o kapacitě parkovacích míst nově zamýšleného parkovacího domu, by měl být určený pro cca 450 automobilů. Je to hodně? Málo? Alespoň něco? Za jediný rok v Jihlavě přibude přibližně to samé množství dalších aut do městského provozu. Nebude se spíše jednat o garážová stání v rámci byznysu s parkovací chudobou?

Jihlava rozšiřuje zpoplatněné parkovací zóny. Zavede novou aplikaci i SMS

Jak vidíte nejbližší budoucnost: Jihlava plánuje na příští rok další rozšiřování zón. Kterou „vnější“ lokalitu je podle vás nyní potřeba řešit? Sídliště Březinky, Slunce, Horní Kosov?
Beke: Jsme ve fázi, kdy se rozhodujeme, kam se vrhneme příští rok. Sídliště, o kterých jste mluvil, podléhají aktuálně sčítání a vyhodnocování. A je pravděpodobné, že Slunce nebo Březinky nebo Královský vršek budou tou další lokalitou, kam síly napneme. Protože zejména právě sídliště jsou velmi problematická. Také u nich předpokládáme, že řešení budou složitější a budou nutné i stavební zásahy. Zjednodušeně řečeno: čím vyšší domy jsou a čím dál jsou od cílů cest obyvatel, tím větší problém s parkováním pod nimi je. Určitě příští rok se nějakým směrem vydáme. Ale kam, to rozhodne rada města, která musí vydat pokyn.

Popelka: Plánování neprobíhá na základě pocitů, ale na základě dat. Momentálně sledujeme, kam se přesouvají vozidla z již zavedených zón. Z nabízeného výběru je nejžhavějším adeptem Slunce, které se stává odkladištěm nadbytečných aut z centra, ale i parkovištěm pro dojíždějící.

Nová parkovací koncepce v centru krajského města, kterou charakterizují nepřehlédnutelné modré čáry v ulicích, je aktuálně žhavým tématem hlavně mezi řidiči.

Hošek: Myslím si, že by se mělo rozšiřování nesmyslných zón okamžitě zastavit a nechat občany ve volbách rozhodnout o tom, jaký systém v Jihlavě chtějí. Už teď jsou bohužel někteří obyvatelé nesystematicky penalizováni a daněni. Já s kolegy svou vizi přívětivou k obyvatelům našeho města představím. Například rozšiřování zón na sídliště nedává smysl. Sídliště standardně obývají pouze rezidenti. Zóny nová parkovací místa nevytvoří, pouze zatížíme obyvatele dalším poplatkem.

Paul: Mít a provozovat auto bývalo luxusem pro vlastníka i jeho rodinné příslušníky a mnohým lidem se o vlastním autě mohlo jen zdát. Časy se však mění a dnes je auto zcela běžnou, užitkovou záležitostí a mnohdy i nutností. Jsme jako lidé tací, jací jsme. Pěšky chodit zapomínáme, jsme pohodlní, nechceme se „hýbat“ přirozeným pohybem, chůzí. Místo vyčkat na zastávce trolejbusu raději sedneme do auta, byť jen na krátkou vzdálenost. Nadáváme na ucpané křižovatky, na nemožnost zaparkovat tam či onde. Jízdní kolo používá po městě jen někdo a to snad jen ze záliby. Nákupy si necháme vozit firmou až ke dveřím. Řemeslníci rádi účtují dovoz s patřičnou marží a mohl bych pokračovat do nekonečna. Vzrostla vysoce životní úroveň, v devíti z deseti aut jede městem pouze řidič a nyní se divíme? Čemu? Že nejsou místa k zaparkování. Kde by se měla brát? A tak se budeme muset všichni smířit se skutečností parkovací chudoby. Nevkusnými barvičkami budeme zdobit další a další parkovací plochy ve městě, pokud koncepce bude pokračovat – a pokračovat bude. I v okrajových lokalitách města. Bude však trvat tak dlouho, dokud bude byznysem, lépe řečeno kšeftem.