Ve Žďárských vrších přibývají nelegální ohniště, všímají si ochránci

  13:08
V cenných lokalitách na Vysočině přibývá nelegálních ohnišť. Všímají si toho ochranáři v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Návštěvníci ohně zakládají často přímo v lesním porostu, kde to nejen zakazuje zákon, ale panuje tam i mnohem větší nebezpečí, že se požár rozšíří stejně jako v národním parku České Švýcarsko.

ilustrační snímek | foto: Rudolf Kovařík

„Často se s nelegálními ohništi setkáme i přímo v blízkosti maloplošných chráněných území, jako je například přírodní památka Drátenická skála, přírodní rezervace Čtyři palice i mnohá další. Oproti minulým letům zaznamenáváme nárůst takových případů,“ zhodnotil za Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky Petr Piechula ze Správy CHKO Žďárské vrchy.

Požár v Českém Švýcarsku

Není podle něj výjimkou, že se v okolí některého zvlášť oblíbeného skalního útvaru nachází rovnou několik využívaných ohnišť.

„Lidé si buď neuvědomují závažnost takového konání, nebo si myslí, že se nemůže nic stát. V posledních letech je však takové sucho, že je riziko lesního požáru nadmíru vysoké,“ zdůraznil Piechula.

Pokuta může dosáhnout deseti tisíc korun

Zjistit, kdo tábořiště na místě vybudoval, je však podle ochranářů téměř nemožné. Řada lidí navíc vychází z mylné teorie, že když už na místě nějaké ohniště zřízené je, táborák se tam pálit smí.

Za pálení ohně mimo vyhrazená místa, jež bývají vždy označená informačními tabulemi, však hrozí sankce.

„Rozdělávání ohňů v lese a do 50 metrů od jeho okraje je v České republice zakázáno lesním zákonem a v CHKO zákonem o ochraně přírody a krajiny na celém území, kromě zastavěného. Sankce za porušení mohou být vysoké, zejména pak při vzniku požáru,“ upozornil Piechula s tím, že při udělování pokut bývají zohledňovány i další okolnosti.

Výše postihu na místě či ve správním řízení se podle něj pohybuje obvykle od tisíce do 10 tisíc korun. Nezřídka se prohřešek vyřeší i domluvou, což potvrzují také lesníci.

„Pokud jsou lidé rozumní, říct si dají. Ale bohužel tu vždy bude i určitá bezohledná část osob, co pálí oheň, kde je napadne, nebo odhazují nedopalky po lese, aniž by je zajímalo, co tím mohou způsobit. A domluva s nimi je takřka nemožná. Máme sice lesní stráž, ale její pravomoci nejsou bůhvíjak velké,“ vyjádřil se Jiří Svoboda, ředitel Lesního družstva obcí Přibyslav, které obhospodařuje bezmála šest tisíc hektarů pozemků převážně na Žďársku a Havlíčkobrodsku.

Střepy či plastová lahev mohou být jako lupa

Nelegální ohniště, pálení táboráků v lese a následné požáry jsou podle něj pro lesníky už běžnou záležitostí. „Za dvaatřicet let, co jsem u lesů, jsem nezažil léto, kdy by nehořelo. A až na výjimky za tím stojí lidé, opravdu pouze ojediněle je požár způsoben například bleskem,“ popsal Svoboda.

V lesích spadajících pod Lesní družstvo obcí Přibyslav je situace problematická hlavně v blízkosti rekreačních oblastí, jako je třeba okolí rybníka Řeka u Krucemburku. Nalezená ohniště se lesníci, ochranáři i některé spolky snaží likvidovat.

„Pracujeme na tom průběžně, i když je to boj trochu sisyfovský. Tam, kde ohniště rozbijeme, se často dříve nebo později objeví další někde vedle, či dokonce na stejném místě,“ konstatoval Petr Piechula.

I když to podle jeho slov není pravidlo, s přítomností tábořišť se nezřídka pojí i množství odpadků, jež si táborníci „zapomenou“ odnést. „V souvislosti s odpadky je třeba zmínit ještě jedno riziko, které si lidé většinou neuvědomují. Odhozené lahve, skleněné střepy nebo dokonce i plastová lahev s vodou mohou totiž za slunečného počasí zafungovat jako lupa a způsobit vznik požáru,“ varoval Piechula.

Evidovány jsou zatím jen drobnější události

K požárům, které by zasáhly nejcennější oblasti CHKO Žďárské vrchy, podle ochranářů v posledních letech naštěstí nedošlo. Evidovány jsou „jen“ drobnější události vzniklé obvykle při pálení klestí, které však zatím vždy dostali hasiči brzy pod kontrolu.

Pokud už lidé v přírodě oheň pálí, například na vyhrazených tábořištích či vhodných místech dostatečně vzdálených od lesa nebo stohů slámy (tam musí být vzdálenost nejméně 100 metrů), měli by dodržovat určitá pravidla.

„Důkladně zvažte povětrnostní podmínky, jako je směr a síla větru nebo doba od posledních dešťových srážek. Při rozdělávání ohně nepoužívejte vysoce hořlavé látky - líh, benzin, naftu a podobně,“ uvedla Petra Musilová, mluvčí vysočinských hasičů.

Pálení podle ní musí být také přítomen minimálně jeden dospělý a oheň se nesmí ani na okamžik ponechat bez dozoru. Opustit místo pálení lze až tehdy, je-li ohniště řádně uhašeno.

Oheň musí být co nejdál od lesa, říká skaut

Bohaté zkušenosti se správným pálením táboráků mají třeba žďárští skauti.

„Pokud je vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů a panuje velké sucho, pálení nepřipadá v úvahu absolutně nikde, a v lese zvlášť. A i když jsou podmínky přijatelné, je vždy lepší mít oheň od lesa co nejdál,“ říká zkušený zálesák Petr Bednář, kapitán přístavu vodních skautů Racek - Žďár nad Sázavou.

Nové ohniště, není-li již na místě založené, je podle něj třeba vždy řádně zabezpečit. „To znamená vyrýpnout drny a plochu ohraničit a vyložit kameny, aby nemohlo dojít k šíření ohně přes půdu a kořeny stromů,“ popsal Bednář s tím, že je nutné po sobě oheň také důkladně uhasit, ohniště uklidit a nakonec na místo vrátit i drny.

„Ideální je udělat vše tak, aby nikdo nepoznal, že se tam oheň pálil,“ podotkl.