„Evidujeme dva záměry, u nichž byl zahájen a běží proces posouzení vlivu stavby na životní prostředí,“ oznámil krajský radní pro oblast životního prostředí Pavel Hájek. Neuvedl zatím ani název investora, ani lokalitu, v níž by se mohlo stavět. „Výsledek řízení nemůžeme předjímat,“ podotkl.

Pro Vysočinu je to zásadní zpráva. Zatím poslední větrné elektrárny byly postavené v roce 2009 u Věžnice. Po čtyřech větrnících u Pavlova na Jihlavsku a jednom u Kámena na Havlíčkobrodsku se staly šestým a sedmým na Vysočině. Tehdejší vedení kraje pak vyhlásilo jakýsi stop stav. Až do současné doby tak nikdo o stavbu větrné elektrárny nežádal.

15 fotografií

Teprve v posledních dvou letech, když je větší tlak na využívání obnovitelných zdrojů energie, se začínají objevovat nové záměry. Všechny musí podle takzvaných složkových zákonů posoudit krajský úřad. „Žádosti se posuzují individuálně,“ zmínil Hájek.

Jedním z největších hráčů v oblasti větrných elektráren je ČEZ. Polostátní energetický gigant přišel s desítkami záměrů, především v severní části Vysočiny. Momentálně se soustřeďuje na oblast Přibyslavska. Ostatně, větrníky v sousední Věžnici provozuje právě on.

Smlouva s ČEZ nebyla chyba, zní z Losenice

„Snažíme se k tomu přistupovat systematicky a pracovat v nějakém regionu,“ říká projektový manažer větrných elektráren Pavel Prchal. ČEZ v této oblasti pracuje na memorandu s celým svazkem obcí a už loni uzavřel smlouvu například s Velkou Losenicí.

„V současné době ČEZ oslovuje vlastníky pozemků pod rotorem a zajišťuje odběrné kapacity směrem na rozvodnu Mírovka u Havlíčkova Brodu a na Žďár nad Sázavou,“ konstatoval losenický starosta Radek Pátek.

Smlouvu s ČEZem si pochvaluje. „Po roce můžu tvrdit, že to nebyla chyba. Jsme rádi, že se ji podařilo uzavřít tak rychle,“ tvrdí. Obec vstoupí s investorem do společného podniku. Z něho jí vyplynou zejména finanční výhody a podíl na zisku.

Memorandum o možném umístění větrníků a následném využití elektrické energie by s ČEZem chtěl uzavřít celý spolek sdružující 21 obcí Přibyslavska. „Chtěli bychom, aby se zapojilo alespoň 15 obcí. Zastupitelstva v jednotlivých sídlech by to měla probrat ještě do konce června,“ prozradil starosta Přibyslavi Martin Kamarád.

Memorandum obcí Přibyslavska bude těsné

Tento postoj přesně koresponduje s tím, o co se ČEZ snaží. „Kvůli sídelní struktuře na Vysočině se projekty musí umísťovat do okraje katastrálních území, aby byly co nejdál od obydlených oblastí. Pak sousední obec kouká na větrnou elektrárnu z podobné vzdálenosti a není účastníkem projektu a nečerpá z něho dividendy. Proto se snažíme oslovit více obcí v dané lokalitě,“ vysvětluje Prchal.

V případě Přibyslavska to ale bude těsné. Podle Kamaráda se zatím pět obcí vyslovilo pro a pět proti. Některé jsou vyloženě proti větrníkům, jiné to chtějí řešit samy a po svém. Jako třeba Losenice. „Memorandum nám v našem případě přijde zbytečné, ani jsme o něm nehlasovali,“ řekl Radek Pátek.

Zatím poslední smlouvu s ČEZem schválil Veselý Žďár. Obec na severozápad od Havlíčkova Brodu nejprve uspořádala anketu mezi obyvateli, v níž se dvě třetiny hlasujících vyjádřily pro stavbu elektrárny. Stát by měla na kopci nad lokalitou Pelestrov.

„Zelená energie je potřebná a větrná elektrárna je navíc zajímavá technologie, líbí se nám. Rozhodně je to menší zlo než fotovoltaické panely na polích. A nám to přinese výhody včetně těch finančních,“ vysvětluje žďárský starosta Martin Suchý.

Místo osamocených stožárů větrné parky

Do projektů mají hodně co říci ochránci přírody. I ti považují větrné elektrárny za nevyhnutelné. Chtěli by ale postupovat trochu jinak. „Bylo by vhodné najít místa, kde by bylo možné z hlediska krajinného rázu, přírody i obyvatel budovat více elektráren najednou. Jakési větrné parky. Příliš se nám nezamlouvají projekty s jedním větrníkem na každém kopci,“ navrhuje ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny v Havlíčkově Brodě Václav Hlaváč.

„Bohužel, na Vysočině nejsou tak velké plochy, kam bychom mohli rozmístit třeba deset zdrojů. Limitující je i kapacita distribuční soustavy, která tu nezvládne více než pět strojů najednou,“ podotýká Pavel Prchal.

Jednotlivých projektů sice nejrůznější investoři připravují desítky, než dojde k výstavbě nových větrných elektráren, uplyne ještě spousta času. Povolovací řízení je totiž stále velmi složité a zdlouhavé. „Za současné legislativy to od zveřejnění záměru po samotnou stavbu trvá v průměru šest let,“ krčí rameny projektový manažer větrných elektráren.

Nahoru chce každý, výstup z gondoly si rozmyslí Od konce roku 2009 se nad Věžnicí točí vrtule dvou větrných elektráren. Provozuje je ČEZ, který projekt odkoupil od obce. Každý červen tu pořádá Den otevřených dveří. Při té příležitosti dostala redakce iDNES.cz nabídku vystoupat nahoru na gondolu. U paty elektrárny se navléct do lezeckého postroje, nasadit přilbu a absolvovat školení. To je povinnost. Pak nás čeká několik žebříků, dvouminutová cesta těsným výtahem a opět několik žebříků. Na každém kroku je nutností jištění. V gondole, na vrchu tubusu ve výšce 80 metrů, je teplo. „A to není nic proti tomu, když je elektrárna v chodu a je parný letní den,“ usmívá se vedoucí provozu ČEZ Obnovitelné zdroje Ondřej Němec, který nám dělá průvodce. Nahoru se dostáváme v sobotu ráno po bouřkové noci a ochlazení. Elektrárna je při našem výstupu odstavená. Na ploše zhruba šest krát tři metry zabírají nejvíc místa generátor a převodovka. Vedle je skříň s elektronikou. Na displeji zde - stejně jako dole - technici vidí veškeré údaje o činnosti a výkonu elektrárny i výstupy z čidel. Nejblíže listům rotoru, jejichž uchycení je vidět průhledem, je brzda rotoru. Využívá se k zastavení elektrárny. Po dalším žebříku stoupáme až na vrchol gondoly. Cítíme, jak se ve větru kýve, houpeme se jako na lodi. Ve výšce přes osmdesát metrů, bez jakéhokoliv zábradlí, jen uvázáni na lanech. Je to hodně neobvyklý pocit. „Zájem podívat se nahoru má každý, kdo k elektrárně přijde. Někdo si to ale rozmyslí už u výtahu. A někdo tady nahoře, když z gondoly vykoukne,“ podotýká Němec. Na střeše gondoly jsou nejdůležitější senzory měřící rychlost a směr větru. Připevněna tu jsou i světla. „Jedno nesvítí, asi bouřka,“ prohlíží zařízení Němec. Na kovové konstrukci jsou patrné desítky bodů vypálených od blesků. Elektrárny ve Věžnici jsou v druhé půli své životnosti. Vrtule se točí od konce roku 2009. ČEZ začínají řešit, co s nimi. Podle smlouvy by po dvaceti letech měla společnost pozemky uvést do původního stavu. „Naším zájmem je domluvit se s místní komunitou a nahradit elektrárny novými a většími,“ konstatoval projektový manažer větrných elektráren ČEZ Pavel Prchal.