„Pozemek s podzemním vojenským objektem leží na turisticky vyhledávaném Šibeničním kopci, kde stojí další dvě památné stavby. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v Havlíčkově Brodě převedl parcelu i s úkrytem České Bělé zdarma,“ informovala v tiskové zprávě mluvčí úřadu Michaela Tesařová.
Ženijní úkryt společně s pozemkem převzal ÚZSVM od ministerstva obrany jako nepotřebný před čtyřmi lety. Česká Bělá o něj projevila zájem. Několik let převod trval, dokončen byl letos v létě.
„Pro nás je toto místo turisticky zajímavé, o lokalitu se staráme a udržujeme ji. O pozemek s bunkrem jsme projevili zájem, abychom měli ve vlastnictví kompletní prostor. A také proto, aby ho nezískal někdo jiný, kdo by měl záměry, které by se nám třeba nelíbily,“ uvedla starostka České Bělé Alena Kubátová.
Podzemní kryt je prázdný a opuštěný. Není zamčený a lze se do něj po otevření těžkých kovových dveří snadno dostat. „Zatím jsme s ním nic nedělali,“ přiznává starostka.
Do budoucna však městys s úkrytem plány má. Chtěl by v něm vybudovat menší expozici, která by připomínala historii nevšedního místa. „Rádi bychom sehnali staré fotky kapličky, majáku i armádního krytu a vystavili je veřejnosti. Uvidíme, co se nám podaří v archivech dohledat,“ přiblížila Alena Kubátová.
Šestnáctimetrová věž je vidět už z dálky
Šibeniční vrch nad Českou Bělou má co nabídnout. Těsně vedle sebe jsou tu hned tři zajímavosti. Už z dálky je vidět šestnáctimetrová kovová věž. Ta zde stojí od třicátých let minulého století. Sloužila jako letecký maják na trase z Prahy do Brna a Bratislavy.
„V období první republiky byla navigace letadel zvláště za mlhy nebo v noci složitá. Proto na našem území vyrostla linka leteckých majáků umožňujících pilotům orientaci. Na strategických bodech bylo vybudováno takových majáků sedmnáct,“ píše se na informační tabuli stojící na návrší.
Stožár byl vztyčen v roce 1930, poprvé osvětlen byl o tři roky později. Světlo se zde rozsvěcovalo automaticky pomocí spínacích hodin. Bylo tak jasné, že bylo vidět až z Německého (dnešního Havlíčkova) Brodu. Svítilo proto jen ve vybrané časy, obvykle krátce po setmění.
Ovšem už na konci třicátých let maják svou funkci pozbyl. Hlavně se rychle vyvíjelo radiotelegrafické vybavení dopravních letadel i úroveň letištních přístrojů. K demontáži došlo po mnichovské zradě v roce 1938.
Do dneška se stožár leteckého majáku v České Bělé dochoval jako jediný z původních sedmnácti na trase z Prahy do Bratislavy. Je technickou památkou. Před dvanácti lety ho Česká Bělá nechala snést, zrenovovat a vztyčit znovu.
Hned pod majákem se nachází již zmíněný vojenský bunkr. Ten byl vybudován v roce 1977. Jedná se o typ ÚŽ-6a. Podobné bunkry se budovaly od šedesátých do osmdesátých let na různých místech v celé republice. Odhaduje se, že jich mohlo být více než 300. Svému účelu už však neslouží.
Takřka všechny byly, stejně jako ten nad Českou Bělou, postavené z železobetonových prefabrikátů. „Bylo nutné je montovat za pomoci jeřábu. Vzhledem ke stavebnicové konstrukci to nicméně zvládly běžné vojenské jednotky,“ píše o těchto úkrytech Ondřej Filip, jenž provozuje internetový Bunkrologický zápisník věnovaný opevnění a armádním objektům po celé Evropě.
Bunkr v České Bělé je zapuštěný do země. Tvoří ho chodba, v níž bývaly troje dveře. Za zatáčkou do pravého úhlu pak následuje samotná úkrytová místnost dlouhá šest metrů a vysoká téměř dva metry. Na jejím konci je nouzový výstup po dnes již značně zkorodovaném žebříku. Jinak jsou prostory zcela prázdné.
A bez vybavení byl úkryt zřejmě i v dobách socialismu. „Při aktivaci úkrytů posádka dovezla nejen zbraně, ženijní nářadí, zdravotnické a protichemické vybavení, ale i skládací palandy, stůl, židle, vytápěcí soupravu a především filtroventilační soupravu,“ zmiňuje Filip.
Chod bunkru měla zajišťovat obvykle sedmičlenná posádka, která měla k dispozici i elektrocentrálu. Úkryt v České Bělé pravděpodobně sloužil jako jeden z bodů takzvané Teritoriální radiační hlásné sítě. To bylo označení pro systém pozorovacích stanovišť, který měl v případě války monitorovat jaderné nebo chemické útoky. I z toho důvodu nemusely být tyto bunkry v krajině skryty, jejich vstup bývá dobře viditelný.
Vojenské úkryty typu ÚŽ-6 bývaly poměrně snadno postavitelné. Železobetonové desky jsou stažené drátem, obložené štěrkem a izolací. Zahrnuté jsou zeminou. I po téměř půlstoletí jsou uvnitř suché. A měly by být odolné proti minometné palbě či dělostřeleckým granátům, nabídly i částečnou ochranu proti radiaci.
To vše za poměrně nízkou cenu. „Jejich cena činila v šedesátých letech přibližně 25 tisíc korun československých,“ odhadl Ondřej Filip. Dnes by to bylo přes půl milionu.
Kaple zasvěcená čtrnácti svatým pomocníkům
Trojici staveb na Šibeničním vrchu doplňuje kaple Čtrnácti svatých pomocníků. Tu nechal v roce 1762 postavit majitel panství Severin z Langendorfu na místě, kde ve středověku stávala šibenice. Na den svatého Marka, 25. dubna, ke kapli až do druhé světové války chodívalo procesí.
Za války ke kapli došel prosebný průvod několika stovek lidí. Ti se obávali, že budou vystěhováni na východ. Byla zřízena nadace a do roku 1953 byla kaplička udržována. Pak však byla nadace zrušena a na kapli se zapomnělo. Opakovaně byla ničena vandaly a málem nepřežila. Česká Bělá ji až roku 2012 nechala zrekonstruovat, o rok později byla znovu vysvěcena.
„Z Šibeničního vrchu je vidět na jedné straně kostelík nad Havlíčkovou Borovou, na druhé straně hrad Lipnice. Lidé sem často chodí na vycházky i se psy. Je to kouzelné místo, které se snažíme udržovat,“ podotkla starostka Kubátová.
Česká Bělá tu v minulosti nechala vybudovat i posezení, doplnila informační tabuli. A vrcholek upravuje a seká trávu.
