Ti areál někdejší cihelny zkoumají a dokumentují, než jeho velkou část pohltí stavba propojky ulic Brněnská a Jihlavská. „Na záchranném archeologickém výzkumu tu pracujeme zhruba od půlky května. Prostor, který zkoumáme, je asi 30 metrů široký a 80 až 100 metrů dlouhý. Celý areál cihelny byl ale mnohem větší,“ popsal archeolog Jakub Těsnohlídek.
Asi polovina plochy bývalého podniku tak zůstává ukrytá pod terénem a navážkami. „Ta nebude stavbou dotčena a počká tak do budoucna třeba na nějaké další archeology,“ říká Těsnohlídek.
Ostatně v okolí se podle něj nacházelo díky ložiskům hlíny cihelen hned několik.
Zkoumají několik místností
Nálezy, jež dosud pracovníci učinily, ujasňují, jak to dříve v cihelně vypadalo a jak podnik, který byl zrušen v 70. letech minulého století, kdysi fungoval. Archeologové objevili mimo jiné základy kruhové pece a sušáků cihel, studnu či chodníčky, po nichž vozíky přepravovaly nevypálené zboží do sušárny a z ní potom do pece.
„Asi nejzajímavější jsou ale základy zděné budovy, sloužící jako technologické zázemí pece. V jejím interiéru zkoumáme několik místností, kde se nacházely například lisy na výrobu cihel, trubek či takzvaných cihel Jestavek. Dále jsou tu pilíře, na nichž byl v prvním patře postaven mlýn na hlínu, nebo i základy parního stroje,“ vyjmenoval Těsnohlídek.
Odkryty byly také odtokové kanálky, neboť pro technologie cihelny byla právě voda nezbytná. „Do lisů šla směs hrnčířské a cihlářské hlíny s vodou a ostřivem, která se míchala ve mlýně v prvním patře. Odtud pak putovala dolů. Ze stroje samozřejmě přebytečná voda unikala, takže ji bylo třeba odvádět pryč,“ objasnil jeden z účelů kanálků Těsnohlídek.
Samostatných artefaktů ale vydalo dle archeologů území zatím poměrně málo. Jde hlavně o cihlářské výrobky, jež podnik produkoval, části strojů, mince, různé nářadí nebo třeba nohu panenky z první půle 20. století.
Ač cihelna vznikla už v roce 1898, největší rozmach zažila za první republiky, když ji vlastnil německý podnikatel Karel Löw, jenž byl i majitelem úspěšných textilek na Jihlavsku. „Žďárský závod zmodernizoval, například zakoupil nové stroje firmy Novák & Jahn a parní stroj o výkonu 30 koňských sil. Zavedl výrobu dlaždic, drenážních trubek a ve 30. letech výrobu jestavek, po nichž byla stále větší poptávka. Rozvoz výrobků zajišťovala autodoprava podniku,“ přiblížil Miloslav Lopaur, historik Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou.
Nucená správa a pak skládka
Se začátkem 2. světové války byla však na cihelnu, již po smrti majitele provozovaly podnikatelovy dcery, uvalena nucená správa. Po válce byl pak podnik znárodněn. „Zboží však produkovala až do 70. let, kdy byla zrušena. Předpokládám, že z důvodu již nerentabilního provozu, neboť ložiska hlíny dotěžená nebyla,“ míní Těsnohlídek.
Areál poté sloužil jako skládka, mizející postupně pod navážkou suti.
I když pozůstatky kdysi úspěšného podniku brzy zlikvidují bagry a další stroje při stavbě části městského obchvatu, cihelna zůstane zachována alespoň v digitální podobě. Jak si takovou dokumentaci představit? Je za ní hlavně postupná a pečlivá práce archeologů.
„V první fázi provedeme mechanickou skrývku zeminy – očištění na hrubo. Potom je na řadě ruční začišťování motyčkami, smetáčky, dále nakládání a odvoz hlíny. Následně se udělají kolmé snímky z dronu – jak celé plochy, tak i různé detaily,“ vylíčil Těsnohlídek.
Poté, co je prostor i zaměřen, vznikne digitální mapa oblasti. V závěru odborníci nafotí jednotlivé situace, jako jsou základy, chodníčky či kanálky, a vše i ručně zapíší do formulářů.
Nyní už je většina plochy prozkoumána, Archaia Brno tak může brzy předat tyto úseky stavbařům. „Budeme se soustředit čistě na základy strojovny, ta je nejsložitější. Tady ještě chvíli pobudeme, odhaduji asi dva týdny,“ dodal Těsnohlídek.