Je plný promyšlených a propojených prostor. Do prvního patra se stoupá po původních dřevěných schodech. Elegantní kruhová okna dovolují průhled na střechy okolních domů, zároveň jimi proudí do chodeb světlo. Ve zdech se ukrývají zabudované skříně a velkorysá terasa nabízí výhled nejen na pár desítek metrů vzdálený ostrožský zámek, ale i na hrad Buchlov, Chřiby nebo Javořinu.
A to není zdaleka všechno. Funkcionalistický dům z období první republiky, který stojí v centru Uherského Ostrohu, toho ukrývá mnohem víc.
 |
„Od Adlerů to byla docela odvaha. Nechali zbourat dva z mého pohledu zajímavé historické domy a místo nich postavili funkcionalistickou vilu,“ upozornila etnografka Helena Beránková, která také v Ostrohu vyrostla a stále zde žije. „Měla i nadregionální význam a v Ostrohu byla jednou z prvních funkcionalistických staveb. A navíc, přestože rodina bydlela na maloměstě, oslovila vídeňského architekta Josefa Hahna.“
Město plné života
Spolu s dnešním majitelem domu, sběratelem Radimem Kopálkem, provázela návštěvníky tímto domem v rámci nedávného Dne architektury. Akci dali název Funkcionalismus na zapadlém maloměstě. Ke konci období první republiky, tedy v době, kdy se Adlerova vila stavěla, totiž Uherský Ostroh kypěl životem o poznání více než dnes, kdy je považován spíše za „ospalé maloměsto“.
Tehdy zde úspěšně fungovalo mnoho živnostníků. Nechyběly modistky, krejčí, kováři, hodinář, lékárna, obchod s plakáty, drogistické zboží, kadeřnictví, hospody, pálenice. Konaly se zde vyhlášené trhy, na zámku sídlil okresní soud a celkově byl v Ostrohu větší pohyb lidí i jiná atmosféra.
Slovácko sa súdilo v Uherském Ostrohu. Teď uvnitř zámku dovádějí jednorožci |
Před druhou světovou válkou zdejší židovská komunita čítala asi stovku obyvatel a patřila mezi ně i rodina Arnošta Adlera. Řadu let měli obchod s koloniálem. Prodávali všechno, co mohla tehdejší domácnost potřebovat. Nechybělo drogistické zboží, potraviny, čisticí prostředky nebo jižní ovoce.
„Pro mě je tento dům uskutečněním mého snu o muzeu řemesel,“ uvedl Kopálek. „Expozice jsem tady ale začal budovat také jako poctu Adlerovým a dalším dříve existujícím ostrožským živnostníkům.“
Vilu si Adlerovi nechali postavit namísto rohového domu, který vlastnili. Oslovili architekta Josefa Hahna, který byl rodákem z Ostrohu. Jeho rodiče tady provozovali obchod se střižním zbožím. Syna poslali do Vídně, kde vystudoval technickou univerzitu a od roku 1927 už působil jako architekt.
„Stejně jako další odborníci se zapojil do budování domů pro chudší obyvatele Vídně,“ upřesnila etnografka. „V meziválečném období až do roku 1934 měla Vídeň socialistickou vládu. A ve válkou zničeném městě se do značné míry podařilo vybudovat bydlení pro chudší obyvatele.“
Šlo o obytné komplexy, které měly až 600 bytů. Stojí dodnes a po opravách poskytují i dnes bydlení na standardní úrovni. V Česku Hahn navrhl pouze dvě vily – kromě Adlerovy ještě jednu v Českých Budějovicích.
Výstavba trvala dva roky
Ostrožská vila byla postavena za dva roky a v roce 1936 se do ní rodina mohla nastěhovat. Už z dispozičního uspořádání je patrné, že Adlerovi chtěli být s obchodem propojení co možná nejvíc, proto má byt dva přístupy – jeden z ulice Kostelní a druhý přímo z obchodu.
Zatímco živnostenskou část domu charakterizují velká čtyřdílná okna na úrovni prvního i druhého patra, která byla z bezpečnostních důvodů zamřížovaná, v obytné části použil architekt i jiná.
„Tady už zeď u dvouramenného schodiště prolomil směrem do ulice kruhovými okny. Motiv kruhu se opakuje i na dělící stěně schodiště a také ve směru do obytných místností,“ poukázala Helena Beránková.
Z chudé dílny do salonu v paláci. Úspěch židovské návrhářky uťali až nacisté |
V obytných patrech měla rodina k dispozici prostornou světlou jídelnu, kterou od obývacího pokoje oddělovaly velké skleněné dveře. Ty se dokonce Kopálkovi podařilo najít a umístit tam, kde stávaly. Přestože v některých výplních už sklo chybí, z většiny jsou zachované. Nescházela kuchyně, ložnice nebo prostorná předsíň s vestavěnými skříněmi a sociální vybavení.
Jsou zde původní dřevěné podlahy, dveře, trámový strop, krb i okna, která by se v budoucnu měla repasovat. V dalším patře, kde mohly pokoje sloužit buď pro personál, nebo pro syna Viktora, se dokonce zachoval i prosklený strop, nad nímž je terasa. Ta je jedním z velkých lákadel domu. Je opravdu prostorná, zčásti nadekrytá a poskytuje výhled na střed města, který je památkovou zónou, i do okolní krajiny.
Adler, jeho o dvanáct let mladší žena Matylda a syn Viktor si nový domov užili jen pár let. Druhá světová válka jejich spokojený život přerušila a v roce 1940 jim dům zabavili v rámci všeobecné arizace židovského majetku.
Památník Tomáše Bati je perlou funkcionalismu. Uvnitř je osudné letadlo |
„Další tři roky tady Adlerovi ještě bydleli. Už ale nemohli podnikat a zřejmě žili z úspor. Přesně to ale nevíme,“ popsala etnografka. „V lednu 1943 musela celá rodina, stejně jako další Židé z okolí, odjet do Uherského Brodu, odtud do Terezína a na podzim téhož roku transportem do Osvětimi.
„Do Ostrohu už se nikdo z rodiny nevrátil a z celkového počtu místních Židů jich válku přežilo jen pět. Nevrátil se ani architekt Hahn, kterému se podle historických podkladů podařilo v prvních měsících války uprchnout z Rakouska do Číny. Čínský konzul, jenž ve Vídni působil, totiž vydal mnoha tamním Židům víza, aby mohli odcestovat do Šanghaje. V roce 1943 tam zemřel.
Dům koupil sběratel
Adlerův dům po roce 1948 přešel do majetku města. Byty, které začaly fungovat jako sociální bydlení, obsadili noví nájemníci a obchod sloužil jako prodejna průmyslového zboží.
V 90. letech pak příbuzní obchodníka Adlera uplatnili restituční nároky a od nich dům následně v roce 2016 koupil nadšený sběratel Kopálek, který už se sbíráním dobových předmětů zabývá přes třicet let.
Soudní historky sbíral v holičství, lidovým bavičem zůstal až do konce |
„Arnošt Adler měl dvě sestry, které se přivdaly do bohaté kroměřížské židovské rodiny. Jedna z nich měla syna, jenž jako jediný přežil holokaust. Pak se vrátil jako jeden z mála přeživších kroměřížských Židů a po válce se mu narodily dvě děti. Právě od nich jsem dům koupil,“ přiblížil Kopálek.
Mnohé z vnitřního zařízení a původního vybavení už se sice nedochovalo, ale majiteli se během čtyř let podařilo objevit a získat množství předmětů z meziválečného období, které tehdejší atmosféru připomínají.
Obchodní prostory bývalého koloniálu dokázal také zaplnit a prakticky bez jakýchkoliv dotací vytvořit jedno z největších muzeí historických řemesel, živností a obchodu v Česku. Návštěvníci v interiéru najdou stovky předmětů na ploše zhruba tisíc metrů čtverečních.
Například je k vidění prodejna koloniálního zboží v podobě, v jaké ji znali Adlerovi zákazníci. Je zde také přehlídka starých motocyklů, reklamních tabulí, vybavení živnostenských provozoven, cukrovaru a sladovny nebo holičství místního holiče, kadeřníka a známého spisovatele Zdeňka Galušky, autora knih Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí.
V muzeu je dokonce skutečná pokladna, kterou Adlerovi používali. „Koupil jsem ji asi před dvaceti lety a měl jsem ji doma v pokoji. Po deseti letech jsem zjistil, že má na spodní straně zásuvky přilepený papír s dodacím listem firmě Adler Uherský Ostroh. A za dalších deset let se mi podařilo koupit tento dům a pokladna se vrátila na své místo,“ popsal Kopálek.
V budoucnu by chtěl opravit fasádu celého domu, okna i terasu a v hlavě má mnoho dalších plánů. Zatím však shání potřebné finance.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz