Festival Starý dobrý western pořádá se svými kolegy pětadvacet let. „A pokaždé si myslíme, že teď je to už opravdu naposledy,“ usmívá se Martin Kožich, člen vsetínské country kapely Gympleři a dramaturg přehlídky, jejíž jubilejní ročník se koná od pátku do neděle u přehrady Bystřička na Valašsku.

Věnuje se country, bluegrassové, trampské a folkové hudbě. Tedy žánrům, které jsou dnes výrazně menšinové a jejich posluchači ubývají. „Dříve jsme měli kolem dvou tisícovek návštěvníků, teď jich bude tak patnáct stovek,“ odhaduje Kožich.

A rovnou nabízí i vysvětlení. „Náš program se hodně orientuje na country a přiznejme si, že pro většinového fanouška ztrácí na atraktivitě. Mnohá velká jména scény jako Michal Tučný, Wabi Daněk, Pavel Bobek nebo František Nedvěd už nejsou mezi námi. A když hledáte hlavní hvězdu festivalu, najednou není moc z čeho brát,“ uvažuje. „Mladší kapely pořád fungují a hrají opravdu výborně, jenže už zkrátka nejsou tak známé jako za doby socialismu.“

Country a folková hudba u nás zažila největší boom právě v 80. a 90. letech. Jejím pomyslným vrcholem byl koncert bratrů Nedvědů na Strahově v roce 1996, na který přišlo skoro 70 tisíc lidí.

„Již za socialismu se některým hudebníkům podařilo protlačit přes byrokratický aparát až do televize, napadají mě Petr Spálený nebo Věra Martinová,“ líčí Kožich. „Po revoluci se pak přidali ti, kteří dříve neměli možnost: Karel Plíhal, Robert Křesťan a další. A velkou roli hrál fenomén Nedvědů.“

„Musíme mít co nabídnout mladým“

Ještě začátkem tisíciletí se country dařilo, ale pak přišel zlom. Publikum stárne a mladší generaci dnes tato hudba nezajímá.

„Lidi u nás vnímají country muziku jako nějakou romantickou relikvii, která má svoje místo u táboráků, v hospodách a na country bálech, ale jinak se jí vlastně všichni trochu posmívají. Naše country hudba dnes nenabízí nic mladým posluchačům, a to bychom chtěli změnit,“ popisuje Martin Mikuláš, zpěvák a frontman skupiny BlueGround & Klára, která se hlásí k moderní americké country a letos vystoupí na Bystřičce.

Zmizel také protestní étos, který s sebou dříve žánr nesl. „Country a bluegrass pro nás byly za socialismu symbol Ameriky, tamější nahrávky měly neopakovatelné kouzlo,“ vzpomíná Jiří Elger, zvukař a člen zlínské kapely Jack's Band.

„Pro režim to však byla pořád hudba ze zapovězeného Západu. Vzpomínám si na jednu fotku v Rudém právu, kde ukazovali fotku s popiskem, že jde o žebráka v Americe. Jenže to byl country hudebník, který hrál na jednu z nejdražších mandolín, které se tehdy vyráběly,“ směje se.

I on ve svém okolí pozoruje, že obliba country písniček klesá. „Mladí tento žánr až na výjimky úplně zavrhli,“ všiml si Elger. „Country vychází z americké tradice, kde je to jejich lidová hudba. Když tam mají motorkářský sraz, nehrává na něm rock a metal jako u nás, ale country muzika. Je ale jiná, než ji máme zafixovanou my, spíš jde o tvrdší bigbít,“ popisuje.

Láska k této muzice tak zůstává hlavně rodinnou tradicí. „Občas vidím skupinky mladých, kteří jí propadli, ale je to opravdu ojedinělé,“ říká Elger. „Jsou to děti muzikantů, kteří doma neposlouchali nic jiného, a taky je to chytilo. Zajímavé je, že děti mých kamarádů jsou skoro všichni vynikající bluegrassoví hudebníci. Jsou ještě lepší než jejich tátové. Vzbuzuje to ve mně naději, že naše hudba přece jen přežije.“

Ostatně jedním z taháků letošního ročníku Starého dobrého westernu je Vojta Nedvěd, syn žánrové ikony Františka Nedvěda. Na Valašsko přijede s kapelou Tie Break.

„Těží z písniček Franty, je mu také podobný. Má svoje písničky, částečně je to ovšem revival. Což podle mě vůbec nevadí, protože lidé potřebují známé písničky a chtějí si je na festivalu zazpívat,“ dodal Kožich.