„V případě nevyužití krojů souborem je budeme zapůjčovat občanům. Ti je mohou využít při různých slavnostních příležitostech, například během ostrožských hodů nebo při každoročních Slováckých slavnostech vína v Uherském Hradišti,“ naznačil starosta Vlastimil Kuřimský.

Podobně jako Ostroh přistupují k tradičním krojům i další obce v kraji. Folklorní tradice mají v regionu stále významné místo, obce je chtějí podporovat a také se snaží, aby kroje nezanikly, protože jsou součástí jejich historického dědictví a identity.

Obracejí se nejen na samostatné švadleny v různých regionech, ale také na dílnu v Uherském Ostrohu. Ta dokáže se šesti zaměstnanci vyrobit třeba tři desítky krojů během půl roku.

Vlastní kroj není jen tak. Obce musejí pátrat v minulosti a shánět peníze

„Snad posledních sedm let přijde každý rok nějaká obec, která chce podpořit buď svůj soubor, nebo jednotlivce. Protože chtějí být viditelní, chtějí mít svůj vlastní kroj, chtějí se lišit,“ potvrdila Dagmar Raušová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Lidové tradice a řemesla v Uherském Ostrohu.

„Někde třeba vznikl nový soubor a potřebují kroje nebo si kroje půjčovali a už nechtějí vystupovat v něčem, v čem vystupují třeba i jiní. My tady za dlouhé roky máme spoustu dostupné literatury i historických podkladů. Ale vždy podobu krojů zaštiťuje etnograf. Můžeme poradit s materiálem, který je vhodný na snadnější údržbu a na to, aby se v něm například děti cítily dobře,“ doplnila.

Takto už do krojů investovali třeba v Luhačovicích, Vlachovicích, Rudicích nebo Koryčanech. Ve Štítné nad Vláří si nechali ušít hned několik variant ženského a mužského kroje.

První slovácký kroj ušila jako dítě, dnes je špičkou ve svém oboru

„Pro jeden náš spolek jsme chtěli pořídit varianty našeho kroje. Abychom tradici zachovali, dokud ještě prameny existují a dokud si to lidé pamatují. Máme je vystavené, a kdo má zájem, může si je půjčit,“ vysvětlila starostka Štítné nad Vláří Jana Machučová.

Právě tato obec například dlouhodobě spolupracuje s etnografy. Ti zaručí, že použitá barevnost, vzory, výšivky, délka sukní nebo množství doplňků bude odpovídat historickým pramenům. Je to důležité i proto, aby se dalším generacím předávala původní podoba.

Etnografové hledají původní kroje

„Je tady řada obcí, kde kroj zanikl už před desítkami let. A právě z těchto obcí se na nás obracejí nejčastěji. Pro některé je to jednorázová záležitost, kdy pro ně připravíme vzorový kroj pro muže a ženu. Ale jsou i takové, jako třeba Štítná nad Vláří, kde už spolupracujeme deset let a dali jsme dohromady množství krojových variant, takže nechybí kroj letní, zimní, sváteční, pro ženaté, pro svobodné,“ přiblížila etnografka Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková, která se dvacet let intenzivně věnuje historickým krojovým rekonstrukcím.

Etnografové hledají původní podobu krojů v dostupné literatuře, v muzejních sbírkách. Petráková spolupracuje také s řadou řemeslníků, bez kterých by kroj nemohl vzniknout. Dnes už se jedná o specialisty, kteří umějí vyrobit krojové boty, kožichy, ryté knoflíčky, vyšít výšivku, uplést punčochy.

„Je čím dál těžší sehnat materiál, který by co nejvíce odpovídal původním vzorům. Proto se obracíme i na zahraničí,“ upozornila etnografka. Aktuálně se věnuje hledání původní podoby kroje v obci Žlutava, chystá krojový pár do Kaňovic a zjišťuje, jak mohl vypadat ženský kroj ve zlínské části Malenovice.