Je editorem objemné publikace Muzea umění Olomouc o životě a díle Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, který v letech 1664–1695 působil jako olomoucký biskup a jehož dílu nyní Kroměříž chystá památník.

Historik umění a profesor Ondřej Jakubec, který působí na Univerzitě Palackého v Olomouci, má k příběhu nejmocnějšího muže na Moravě ve své době a velkého mecenáše výtvarné kultury a architektury co říct.

19 fotografií

Zaslouží si Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna mít v Kroměříži památník svého díla?
Památník si obecně řečeno zaslouží všechny osobnosti, které zanechaly významnou a pozitivní stopu. Ale abych byl upřímný, podle mě je pomníkem díla biskupa Karla samotné město Kroměříž. A tak bych to i ponechal. Z historického hlediska jsou pomníky zajímavý fenomén, často se s měnící dobou či společenskými poměry strhávají a pak třeba zase vracejí. Pokud nevznikají coby výsledek široké a harmonické shody, bývá to časem problém. Vadí mi spíše jiná věc.

Jaká?
O vzniku památníku se uvažovalo bez širší diskuse a veřejné soutěže na jeho podobu. Z principu vzniku díla do veřejného prostoru to není správně.

A podoba díla se vám zamlouvá?
To je citlivá otázka. (pousměje se) Návrh jsem viděl a nebudu lhát, mému vkusu to nekonvenuje. Jsem spíše konzervativně založený člověk, u památníku bych si představil něco, co daného člověka představuje konkrétněji.

Jak by podle vás vypadala Kroměříž bez biskupa Karla?
Bylo by to úplně jiné město. Z urbanistického hlediska by chyběla řada dnešních dominant, které Kroměříži přinesly bezmála velkoměstský vzhled. A nejde jen o památky. Obnova města, k níž došlo za biskupova episkopátu, se týkala i vyloženě praktických věcí, jež byly pro každodenní fungování obyvatel důležité. Bez něj by Kroměříž měla více maloměstský charakter a chyběl by jí kosmopolitní duch, který biskup Karel přinesl. Navíc tím inspiroval i svoje nástupce.

Měl ke Kroměříži blízký vztah?
Ze všech měst, která byla v uvozovkách jeho, jí věnoval největší pozornost. Olomouc bylo důležité královské město, zatímco Kroměříž mohl považovat za svoje vlastní, kde byl suverénním pánem. Patrně ji měl opravdu nejraději.

Co se vám ve městě nejvíce líbí?
Vybaví se mi dvě věci. Tou první je Květná zahrada, protože zahrady mám obecně rád a tato je opravdu nádherná. Poskytuje něco, co je srozumitelné každému a zaujme všechny smysly. Pokud máte rádi přírodu i umění, bude se vám líbit. A tou druhou jsou biskupovy znaky, které jsou roztroušeny po celém městě a mnohdy si jich lidé ani nevšimnou, protože nebudí takovou pozornost. Například v kostele sv. Mořice připojil svůj znak ke znaku svých tří předchůdců. Tím naznačil svoji sounáležitost s tradicí: nevystupoval jen za sebe, ale chápal se jako součástí linie, přebíral dědictví z minulosti a rozvíjel je.

Jaký byl biskup Karel z lidského hlediska?
To je dnes těžké říct. Jeho obraz známe spíše stylizovaný a vycházíme z církevní historiografie či materiálů, které odpovídají tomu, co chtěl po sobě zanechat biskup či církev. Nicméně jako typický aristokrat si jistě udržoval poměrně distingovaný vztah k běžné populaci. Odstup vrchnosti od lidu byl tehdy běžnou záležitostí. V okruhu svých blízkých spolupracovníků však osobně vstupoval do komunikace například s umělci, měl o jejich práci opravdový zájem a podporoval ji.

Olomoucký biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna na jednom z obrazů

Přijde mi, že byl ryzím milovníkem umění.
Ano, to také odpovídalo dobovým požadavkům. Náklady na jeho reprezentaci a vystupování byly enormní, ovšem co je důležité, za Karlem nezůstaly dluhy. Naopak za jeho doby biskupství neobyčejně prosperovalo. Byť se za jeho éry masivně investovalo, projevil se jako dobrý hospodář. Někdy se o jeho období hovoří jako o protoindustrializaci, velmi racionálně totiž využil potenciál svého panství a oborů, jako bylo železářství, tkalcovství a podobně.

Biskupa kritizovala malá část kroměřížské veřejnosti a zastupitelů, například Richard Kreml na sociální síti napsal, že „Castelcorno byl napomádovaný, tupý barokní dogmatik, který nudu zaháněl sbíráním uměleckých děl a utrácením peněz vytlučených z desátků lidí zubožených po třicetileté válce“. Jsou připomínky k jeho nákladnému životnímu stylu relevantní?
Víte, připomíná mi to tradiční výtky vůči šlechtě, které měl komunistický režim. Ten také používal podobné stereotypy, šlo o to nejhorší, co reprezentuje „jiráskovská“ tradice spojená se Zdeňkem Nejedlým a dalšími představiteli KSČ. Karikovali tehdejší dobu na barokní temno a vyjadřovali silný ideologický antiklerikalismus. Myslím, že odkaz biskupa Karla a jeho dílo jsou dodnes patrné nejen v Kroměříži. Byl to jeden z prvních barokních mecenášů, Morava díky němu zažívala éru kulturního a uměleckého rozkvětu.

Spor o biskupa a mecenáše Karla. „Památník si nezaslouží, pomáhal upálit nevinné!“

Pojďme k hlavnímu tématu, které Karlovi vyčítají jeho odpůrci, a to jsou čarodějnické procesy, které tehdy probíhaly na severní Moravě. Podle nich měl podíl na justiční vraždě děkana Lautnera, byl totiž jeho duchovním představeným a vydal jej do rukou sadistického inkvizičního soudce Heinze Friedricha Bobliga z Edelstadtu.
Biskupova role byla daná pozicí, kterou v rámci procesu měl. Vstupoval do něj jen zvenku, Lautner byl souzen světskou mocí. Ano, měl manévrovací prostor, který možná plně nevyužil, děkana vydávat nemusel. Je však důležité uvědomit si dobovou mentalitu. Lidé běžně věřili na existenci magie či ďábla, a tomu podléhal i biskup. Kdyby za Lautnera bojoval více, byl by možná sám vystaven podezření. Nepochybně jej také formovala zkušenost z rakouského Salcburku, kde žil a kde podobné čarodějnické procesy také probíhaly.

Přesto, selhal v něčem? Měl něco udělat jinak? Například více prověřit Bobliga a stížnosti na jeho praktiky, které k němu přicházely?
Odpovím trochu jako politik. Netroufám si spekulovat nebo hodnotit některé věci zpětně, stejně jako nehodnotím například lidi, kteří z různých důvodů vstupovali do KSČ. Lidské chování je mnohdy svázáno řadou norem a očekávání, které se do jejich chování projektují. I tady je nutno zdůraznit soudobou optiku. Je dobře, že dochází k rehabilitaci obětí čarodějnických procesů a sama církev se musí kriticky podívat na svoji minulost a vyhodnotit si, zda se cítí za některé temné stránky odpovědná.

Oprava kroměřížského klenotu stála čtvrt miliardy, zámek nově otevře i kapli

Evangelický farář a vysokoškolský pedagog Petr Melmuk biskupa Karla za jeho roli ve zmíněných čarodějnických procesech kritizuje a také o něm řekl, že byl „příkladem nezdravého propojení duchovní a světské moci, a tvrdé nesnášenlivosti ve víře“. Je to oprávněné tvrzení?
Při vší úctě k panu Melmukovi se domnívám, že je to nepochopení historické situace. Co dnes může někomu vadit, bylo v tehdejší době naprosto přirozené. I v rámci Svaté říše římské bylo běžné, že duchovní elity byly součástí vládnoucí struktury společnosti. Vytýkat biskupovi, že jako říšský kníže zároveň aktivně vstupoval do správy Moravského markrabství, je jako kritizovat současného prezidenta za to, že jeho sídlem je Pražský hrad. Taková je prostě společenská a politická situace.

A zmíněné kacířství?
Pro dnešní společnost je těžké pochopit, do jaké míry bylo tehdy náboženské přesvědčení skutečně dělicím kritériem. Rozdělovalo země i rodiny a vedlo k válkám. Oba tábory, katolický i nekatolický, byly nesmiřitelně rozdělené. I dnes má proto slovo heretik hanlivý význam. Nekatolíci byli považováni za stoupence ďábelských sil a společnost k nim přistupovala se strachem. Nicméně nemusíme se vracet až do druhé poloviny 17. století, kdy biskup Karel vykonával svoji funkci.

Máte příklad z nedávné historie?
Třeba můj oblíbený film Je třeba zabít Sekala dobře ukazuje, jak silná nenávist a nedůvěra panovala k protestantům v tradičním katolickém prostředí ještě ve 20. století. Z minulosti si tak odnášíme nejen pozitivní dědictví našich předků, ale bohužel i řadu stereotypů a předsudků.