František Färber byl veselý chlapec, který měl rád fotbal i výlety do přírody. Pouhý fakt, že se narodil do židovské rodiny, mu však v životě přinesl spoustu utrpení. Před válkou nestihl uprchnout do Palestiny, prošel koncentračními tábory v Dachau a Buchenwaldu, během války přišel skoro o celou rodinu.
Příběh o kroměřížském Židovi zpracovaný v komiksu pozorně studují žáci páté třídy.
„Jak se liší váš život od toho, jak žil jako chlapec František?“ ptá se pak dětí muzejní lektorka.
„Vlastně nijak. Taky chodím do kroužků. Do školy. A jezdím na výlety,“ překřikují se děti.
Právě to je pointou. Aby osud židovského hocha nebyl pro dnešní školáky něčím vzdáleným, ale dokázali se s ním bez problémů identifikovat. Je to jen jedna z mnoha věcí, kterou žáky učí při takzvané badatelské výuce pracovnice Muzea Kroměřížska.
„Jde o jednoduchý princip. Co si děti samy vyzkoušejí, osahají a zjistí, to si lépe zapamatují a vytvoří si k tomu lepší vztah,“ vysvětluje muzejní edukátorka v kultuře Martina Malá, která spolu s další edukátorkou a archeoložkou Lenkou Pěluchovou program vymyslela a připravila.
Tématem je druhá světová válka a židovské obyvatelstvo v Kroměříži. Programu se účastní páťáci a deváťáci, kteří látku v rámci osnov zrovna probírají na školách.
Studují vyhlášky, zkoumají uniformu
Na pěti stanovištích zkoumají dokumenty i muzejní artefakty a snaží se odpovědět na připravené otázky. „Studují například protižidovské vyhlášky a zjišťují, jakým způsobem byla omezována práva Židů. Využíváme také dobových fotografií a materiálů z archivu,“ popisuje Malá.
Je žádoucí, aby děti pracovaly přímo s muzejními předměty. Nejde však jen o to, aby si je prohlížely ve vitríně jako při běžné výstavě. Některé si mohou přímo osahat. A hlavně – jejich úkol je všímat si detailů a souvislostí.
Na jednom ze stanovišť je vystavená vojenská uniforma, která patřila židovskému občanu Josefu Brauchbarovi. Ten se účastnil vylodění v Normandii a pak osvobozoval Evropu. „Děti zjišťují, jak se jmenoval, jakou měl hodnost, jak se uniforma označuje cizím slovem a podobně. Zároveň se dozvědí, že ne všichni Židé zahynuli v koncentračních táborech,“ vyzdvihla Malá.
Chtěli Židé krev kvůli rituálu? Pověry nastartovaly první pogrom v Holešově |
Školáci si úkoly vyplňují do takzvaných lapbooků. Jde o pracovní sešity plné fotek a nejrůznějších poznámek, do nichž žáci dopisují odpovědi, luští křížovku nebo lepí nálepky. V rámci těchto sešitů mají nejen odpovídat na fakta, ale také vyjádřit své pocity a myšlenky.
„Třeba tady lepíme symboly židovství a křesťanství a zjišťujeme, v čem se liší,“ ukazuje páťák Tonda. „Nejtěžší bylo asi zjistit všechno o té vystavené uniformě,“ zapřemýšlí chlapec, podle něhož je bádání lepší, než se učit ve školní lavici.
„Je to zábava. Dozvěděl jsem se třeba, jaké měly židovské děti hračky,“ doplňuje ho kamarád Jenda.
Školáci se dozvědí více, než je v učebnicích
Program oceňuje i učitelka Základní školy Oskol v Kroměříži Zuzana Mihóková. „Toto období zrovna probíráme, děti si tu dobu mohou prožít takřka na vlastní kůži. Dozvědí se tak věci, jež by v učebnici nenašly,“ pochvaluje si. Podle ní je židovství pro žáky páté třídy sice těžké téma, ale zároveň lákavé. „Někteří už sice o tom četli knihy nebo viděli nějaké filmy, ale samozřejmě nikdy nic takového nezažili. Takže to v nich buduje zvědavost,“ zmiňuje.
Na dětech je navíc vidět, že je bádání pohltilo. Sice spolu hlasitě diskutují, ale nikdo nezlobí a všichni se věnují úkolům.
Dvacáté století na příběhu židovského muže. Neobvyklá výstava vysvětluje dějiny |
„Na každém stanovišti mají omezený časový limit, takže pracují trošku pod tlakem. Zároveň je ale učíme, že se nic neděje, pokud úkoly nestihnou. Mohou si je doplnit doma či ve škole,“ říká Malá.
Ve škole pak na muzejní návštěvu navážou a všechno si zopakují, lapbook jim zůstane. „Nejde o to, abych je pak zkoušela nějakou písemkou, ale důležité je, že si informace zapamatují a odnesou si životní zkušenost,“ zdůrazňuje pedagožka Mihóková.
Oprava kroměřížského klenotu stála čtvrt miliardy, zámek nově otevře i kapli |
Přestože se program teprve rozjíždí, je o něj zájem a školy si jej vzájemně doporučují. „Mám z toho radost. Snažíme se, aby všechny naše programy byly zážitkové, aby si tu děti něco prožily a vybudovaly si k muzeu vztah,“ hodnotí badatelskou výuku ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.
Muzejníci chtějí program v budoucnu rozšířit. Chystají jej třeba doplnit o vycházky po městě nebo připravit další témata. Nabízí se například pravěk, středověk či starobylá řemesla v rámci stálé sklepní expozice Historie ukrytá pod dlažbou města.