Chce tak připomenout příběh důstojníka z povolání, který bojoval za svobodu naší země.

„František Machálek a jeho spolubojovníci patřili k elitním letcům, kteří v noci vzlétali na nebezpečné mise nad okupovanou Evropu. Každý let mohl být jejich poslední. Ve chvíli, kdy se bombardér odlepil od britského letiště, si byli vědomi, že není jisté, zda se z mise vrátí. Uvědomovali si, že smrt je běžnou součástí jejich života a nejvíce se jim připomněla, když se některý z kamarádů už nikdy nevrátil,“ řekla Jana Hlavinková, autorka nově vzniklé brožury o Machálkově životním příběhu.

Ratajský rodák působil v RAF jako navigátor a zodpovídal za životy celé posádky a úspěch mise. Málokdo si uvědomí, jak obtížná byla jeho práce. Seděl v rozkymáceném bombardéru, kolem něj byla naprostá tma, často pršelo či foukal vítr a dole pálila protivzdušná děla Luftwaffe. Když počasí nepřálo, spoléhal se na vlastní výpočty a intuici, díky níž vedl letadlo na stovky kilometrů dlouhou misi.

„V noci používal sextant, starý námořnický přístroj, kterým určoval polohu podle hvězd. Za dne se snažil najít v krajině řeky, města nebo horské hřebeny, podle nichž mohl určit trasu,“ líčí Hlavinková.

Strach za letu? Duševní reakce přicházela opožděně, líčil pilot RAF Lucky

Ruce se mu často třásly zimou, když korigoval správnou dráhu, nebo počítal přesný směr letu shozených bomb. Nesměl udělat sebemenší chybu a dobře věděl, že pokud jeho bombardér dostane zásah, nemůže na rozdíl od střelců okamžitě seskočit padákem.

Lety nad Atlantským oceánem

Brémy, Kiel, Hamm, Duisburg. Tam všude britský letoun Vickers Wellington s navigátorem Machálkem doletěl a úspěšně splnil svoji misi. Ve francouzském přístavu Brest bombardoval německý válečný křižník Prinz Eugen, což byla jedna z nejnebezpečnějších jednotek Kriegsmarine.

„Navigačně šlo o mimořádně náročný let nad obsazenou Francií, zakončený bombardováním přístavního cíle,“ vyzdvihla Hlavinková

Na jaře 1943 Machálek absolvoval výcvik na Bahamách a poté přešel na moderní americký bombardér B-24 Liberator. S ním létal nad Atlantským oceánem. „Jeho letouny teď nesly nové úkoly – chránily konvoje, pátraly po ponorkách a sledovaly pohyb nepřátelských lodí,“ podotkla autorka.

Mise byly delší, psychicky náročnější a trvaly třeba i deset hodin. Létal v únavě, zimě, tichu a s nekonečným horizontem před sebou. Navíc často jen nad širým mořem, kde jakákoli porucha nebo chyba mohla být fatální.

Machálek však žádnou chybu neudělal. Dožil se konce války a za hrdinství v boji obdržel řadu československých a britských vyznamenání včetně tří válečných křížů. Vrátil se domů jako major letectva a oženil se s o jedenáct let mladší Olgou, dcerou významného prvorepublikového soudce a pozdějšího odbojáře Ladislava Berana.

Pod dohledem Státní bezpečnosti

Armáda jej převelela do Brna, kde ho také zastihl únor 1948. Komunistický režim měl na letce RAF spadeno a Machálek nebyl výjimkou. Měl přitom štěstí, že neskončil v dolech, ale „jen“ přišel o práci a žil pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti.

Elitní pilot RAF Boček slaví jubileum. Život mu mnohdy zachránila intuice

„Nejprve pracoval na letišti, později mu zakázali přiblížit se k letadlům a pracoval jako školník a izolatér topného potrubí,“ vzpomíná ve zmíněné brožuře jeho syn Jiří. Hodně času trávil na milované zahradě u svého domu, kam za ním chodili jeho bývalí spolubojovníci na návštěvy. „Tatínek v nás zanechal silný vzor. Přímého, statečného, a přitom skromného člověka, který si i přes všechno, co zažil, uchoval laskavý pohled na svět a nezahořkl,“ dodal Jiří.

František Machálek zemřel den před Štědrým dnem v roce 1971, aniž by se dočkal uznání za svoji službu vlasti během druhé světové války. Až po listopadu 1989 byl povýšen na plukovníka letectva in memoriam. Pochovaný je v Brně.