Zlínský kraj rozjel kariérové poradenství, chystá oborovou optimalizaci a chce podporovat mimo jiné strojírenské obory.

„Nechystáme ve školách revoluční změny, ale jsou oblasti, na které se chceme nově daleko více zaměřit,“ říká 57letá politička z Valašského Meziříčí.

V jednom rozhovoru jste řekla, že „školství je konzervativní oblast, která potřebuje dlouhodobou vizi“. Kudy teď půjde střední školství ve Zlínském kraji?
Klíčové je, že musí být v souladu s nastavením státu. Můžete mít sebekrásnější vizi, ale přijde nový ministr a vy se musíte sladit s tím, jaké jsou jeho představy. Pokud se třeba rozhodnete, že chcete více podpořit odborné školství, ale stát bude chtít všeobecné, jako krajská samospráva s tím příliš nenaděláte. Jsme schopní ovlivnit rozhodování úředníků v Praze spíše debatami a přesvědčováním, v kontaktu jsme neustále. Jenže někdy tyto dlouhodobé záměry tvoří lidé, kteří za sebou nemají zkušenost z praxe.

V čem konkrétně je to poznat?
Jakkoliv je soustava oborů nabobtnalá, je nesmysl například rozšiřovat společný základ na učebních oborech, k čemuž se schylovalo. Měl fungovat jeden obor stavební dělník, nakonec ale obory zůstaly a skončil jen štukatér. Teď se schválily nové rámcové vzdělávací programy, z nichž je řada učitelů nešťastná. Souhlasím s posílením matematiky a nevadí mi ani výuka angličtiny hravou formou od první třídy. Nejsem ale pro rušení ruštiny jako volitelného jazyka. Je to libozvučný a slovanský jazyk, který se dětem dobře učí. Pro řadu z nich je to jediná možnost, jak se naučit druhý cizí jazyk s relativně menším úsilím.

Tři přihlášky na žáka. Na střední školy v kraji zamíří kolem šesti tisíc deváťáků

Zájem o ruštinu však setrvale klesá a chybí návaznost na její výuku na středních školách. Neměly by se navíc děti učit spíše jazyky, které mají globální využití a jsou klíčové z hlediska Evropské unie?
Podle mě jde o krátkozraké rozhodnutí. Pořád je to světový jazyk a je velká skupina rodičů, kteří by jej chtěli. Rusko je nejen agresor, který teď válčí na Ukrajině, ale i velká a významná země. Jak jí chceme rozumět, když nebudeme znát její jazyk? Já bych se nebála nabízet ani čínštinu nebo arabštinu, ačkoliv jde o těžké jazyky, ale třeba gymnázia by je jako volitelné předměty mohla nabízet. Globálně mají a budou mít obrovský význam.

Aby však nejen tyto jazyky měl kdo učit. Školy se potýkají s nedostatkem učitelů pro některé předměty a stárnutím pedagogických sborů. Co se s tím dá dělat?
Ředitelé obecně rozlišují dva druhy starších učitelů. Jedny každoročně přemlouvají, aby ještě zůstali, protože mají žákům co předat, umějí s nimi navázat perfektní vztah a jsou oblíbení. A pak jsou ti, kteří už jsou vyhořelí, neoblíbení, ale z nějakého důvodu chtějí v práci pokračovat a věk není důvodem pro rozvázání pracovního poměru. Věkové omezení jako například u soudců na 70 let ve školství nastaveno není. Přitom by prospělo. Ředitel má totiž svázané ruce v tom, aby mohl sestavit ideální pedagogický sbor podle potřeb žáků a školy.

Chcete jako zřizovatel přidávat nová místa na gymnáziích v kraji?
Nyní jsme na vrcholu demografické vlnky, která ale brzy opadne. A tím ubyde i žáků. Jako první to pocítí odborná lycea, pak odborné a technické školy a gymnázia budou až na konci, zájem je o ně pořád největší. Tak to bylo i před deseti lety, kdy bylo dětí méně, ale některá gymnázia nechtěla jít o třídu níž. Počet míst na nich se nakonec zachoval. My jsme přitom kraj, který je jinak orientovaný než třeba Praha nebo Středočeský kraj. Tam řadu absolventů gymnázií pojmou ministerstva, úřady nebo nadnárodní firmy. U nás máme silný zpracovatelský průmysl a potřebujeme odborníky do praxe. Takže musíme nastavit nějaký poměr míst na všeobecném a technickém či odborném vzdělávání.

Je tedy možné, že by některá gymnázia naopak měla mít méně studentů?
Tady jsme trochu na minovém poli. (úsměv) Pokud mluvíme o optimalizaci míst na školách jako důsledku úbytku dětí, jako první by přišla na řadu zmíněná lycea. Nicméně museli bychom se bavit i o gymnáziích, pokud je chceme zachovat jako kvalitní střední školy. Byla bych ráda, kdyby gymnázia při přijímacím řízení nastavila jasně daný minimální počet bodů, který pokud uchazeč nesplní, nemůže být přijat. Otevřeně říkám, že v tomto patřím mezi elitáře. Gymnázia si mají držet svoji úroveň a být nejlepší školou ve městě.

Všeobecné vzdělání je přece trend, jakým vzdělávání aktuálně jde. V Česku v něm studuje necelá třetina, v EU více než polovina studentů. A vysokoškoláků máme málo.
Je otázka, jakou metodikou to počítáte. Já jsem například zastáncem toho, abychom vyšší odborné školy změnili v profesního bakaláře, který by pak měl prostupnost i do magisterského studia. Studenti, kteří dnes mají titul DiS., by si tak potom mohli udělat třeba inženýra a řadili bychom je od začátku studia mezi vysokoškoláky. Dám příklad z praxe: ve stavebnictví potřebujeme absolventy, kteří umějí nejen projektovat, ale zvládnou dělat i mistra na stavbě. Mnozí přijdou do bakalářského studia a za rok „vyletí“ na matematice a deskriptivě.

Co byste tedy navrhla?
Proč nedáme do bakaláře dovednosti jako příprava staveb, časové plánování, rozpočtování či geodezie? Na pětiletém studium inženýra už ať je vyšší matematika, ale bakalář nemusí úplně výborně umět diferenciální rovnice. Mnohdy si jako stát sami děláme bakalářské studium strašně těžké a potom se divíme, že ho někteří studenti nedokončí. Tím pádem nemáme dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí.

Strojírenství mladé lidi neláká. Zlínský kraj i firmy chtějí situaci zlepšit

Chybí některé obory i ve Zlínském kraji?
Věřím, že pomohou nová lycea, která kraj již na středních školách otevřel a další otevře. Není to žádné „béčko“ gymnázia, ve výuce má větší podíl praktická složka. Školy se mohou zaměřit na to, co potřebují. Ale týká se to i univerzity. Když jsem mluvila s panem Hrdým, předsedou představenstva nemocnice ve Zlíně, sám zmiňoval, že scházejí nejen zubaři a praktici, ale například radiologičtí asistenti. Jde o obor, který u nás učí v bakalářském studiu čtyři vysoké školy a jeho absolvent si vydělá 100 tisíc korun měsíčně. Pro tento obor se logicky nabízejí praktické sestry, ale bakalářské studium obsahuje velmi náročnou fyziku, na které mnohé skončí hned v prvním semestru. Opravdu potřebujeme rentgenové laboranty, kteří budou mít znalosti fyziky jako na fakultě jaderného inženýrství? Zlínská univerzita teď chystá akreditaci tohoto oboru, což velmi oceňuji a zároveň doufám, že akreditační proces a obsah studia bude odpovídat jejich náplni práce.

Kraj letos rozjel kariérové poradenství. Slibujete si od toho, že více dětí bude studovat obor, na který se hodí?
Je důležité s ním začínat už v osmé a deváté třídě základní školy, ale týká se také středoškoláků. Jeden ředitel gymnázia mi líčil, že podle průzkumů se většina gymnazistů rozhoduje až v polovině čtvrtého ročníku, na jakou vysokou školu se budou hlásit. Někdo jde na střední se snem o medicíně, ale nakonec se hlásí na práva. Tam má kariérové poradenství také opodstatnění, ale primárně má cílit na základní školy. Ty už mají předmět Svět práce v osmé třídě a vlastní kariérové poradce, ovšem jsme domluvení, že budou pouštět do školy i další odborníky a zástupce firem.

Bude to však mít nějakou hranici?
Určitě nechceme, aby se ze škol stalo tržiště obchodníků a náborářů. Ale pokud se shodneme, že Zlínský kraj má nedostatek pracovníků ve strojírenství, tak bychom měli být schopní dostat do školy majitele nebo zástupce těchto firem, aby v daném předmětu žákům řekli, co to obnáší. Je to důležitý průmysl, který se na HDP kraje podílí ze 40 procent. A nejlépe ho propaguje úspěšný insider.

Proč by mělo mít takovou výhodu právě strojírenství, a ne třeba jiné obory?
Mnohé ostatní obory nemají potíže s naplněním. V minulosti se upřela pozornost ke zdravotnickým oborům, kde už je situace lepší, teď je zase problém se strojírenstvím. A v blízké budoucnosti očekávám, že bude třeba propagovat elektroobory. Samozřejmě to nesmí překročit nějakou rozumnou mez. Nikoho nemůžeme nutit, kam má své dítě dát. Dá se mu ale poradit. Kraj teď rozjíždí kariérní kompas, kde si rodiče budou moci od sedmé třídy podle známek dítěte a dalších kritérií srovnat, jaké obory pro něj školy nabízejí, kam lze dál pokračovat na školu nebo do zaměstnání, jaký by mělo plat a podobně. Chceme, aby rodiče a žáci měli maximum možných informací.