Místní dívčí sbor vznikl před téměř deseti lety, když se jako každý rok sešla děvčata z krojové chasy z Mistřic, aby připravila taneční a pěvecká vystoupení na hody. „Řekly jsme si, proč nezaložit sbor, když nás většina ráda zpívá. Tvořit jen pásma na hody jednou za rok nám přišlo škoda,“ vypráví Šilhavíková.
Hned na začátku spojily své síly s čerstvě vznikající Cimbálovou muzikou Oskoruša, se kterou hrají a zpívají dodneška. Původně však jejich repertoár vůbec necílil na lidové písně z jejich domácké oblasti.
 |
„Myslím si, že to tak má každý sbor. Nejprve je láká živější hudba, například ze Slovenska. My jsme kvůli covidu sklouzly ještě víc mimo, a to k a capella tvorbě, tedy zpívání bez jakéhokoliv užití hudebních nástrojů,“ vysvětluje.
Svou a capella fází se zviditelnily nejen na platformě YouTube, kde zveřejnily svou tehdy první nahranou píseň i s videoklipem.
Dnes se pomalu vracejí ke dlouho odsouvanému domácímu repertoáru písní z Dolňácka. Několik pásem s lokálními písněmi mají i z dřívějších let. Nyní chystají novinku.
„Snažíme se zrekonstruovat tradiční dolňácké čepení nevěsty, které jsem si díky svému doktorandskému studiu v hudební pedagogice měla příležitost nastudovat více do hloubky. O tématu jsem přednášela i na konferenci v Praze. Musíme k tomu mít také patřičné historické rekvizity, jako například složité pentlení na hlavu, šatku, čepec, úvodní plachtu,“ povídá zapáleně Šilhavíková.
Své služby chtějí nabízet skutečným nevěstám na skutečných svatbách a po roce a půl práce je v červnu čeká první pilotáž. Šilhavíková přitom nepochází z oblasti, kde se čepení děvčata věnují.
Tradice čepení nevěstyČepení nevěsty značilo změnu společenského stavu snoubenky. Může mu předcházet například rozplétání vlasů této ženy. Proces se liší regionálně i národně, jelikož jde o zvyk většiny slovanských zemí. Sejmutím pentlení a následovným nasazením čepce se tak nevěsta zařadila mezi vdané ženy. Na Uherskohradišťsku jde konkrétně o čepec a šatku šité z plátna. V dnešním kroji však vdané ženy nosí turecké šátky. Od momentu, kdy se daná dívka zařadí mezi vdané ženy, by ji nikdo neměl vidět bez pokrývky hlavy. Obřad doprovázely dívčí zpěvy folklorních písní. Tradice je symbolicky zachovávána v mnoha regionech na Slovácku v historické folklorní formě či ve zmodernizovaném provedení. |
Zapojily se do projektu s Cimbálovou muzikou Ohnica a folklorním souborem Cifra z Uherského Hradiště. „Dělaly jsme pěveckou podporu tanečnímu souboru. Šlo o naše první a dosud jediné vystoupení na velkém jevišti. Tam už se nácviky a dril hodně podobaly tomu, na co jsem zvyklá z Ondráše. Běžně totiž zpíváme v menším provedení, kde se případné chyby ztratí, ale tady už to nešlo,“ usmívá se.
Nejvíce lidí zná Mistřické frajárky díky ukrajinské písni Ščedryk. „Poprvé jsme ji zpívaly v roce 2017. Líbilo se nám pohrávat si s tak známou melodií, ale v původnější ukrajinské verzi. U našich posluchačů měla obrovský úspěch, a tak jsme se k ní často vracely. Když jsme k ní chtěly natočit videoklip, narazila jsem na ukrajinskou zpěvačku Ilonu Ruščakovou,“ líčí Šilhavíková.
Nejdříve jim měla jen pomoci se správnou výslovností a intonací, nakonec zapojily i její hlas. Přestože projekt vůbec nezamýšlely jako podporu Ukrajiny, výslední efekt nepopírají. Ke všemu se snažily přistupovat co nejcitlivěji, ať už u videoklipu, či použitých kostýmů.
„Trochu jsme se obávaly reakce lidí, protože jsme s vydáním písně počkaly schválně až kolem Vánoc. Potěšilo nás, když se pod videem objevovaly moc milé a hezké ohlasy právě od rodilých Ukrajinek,“ těší Šilhavíkovou, která plánuje vydat i oficiální desku souboru.
