V roce 1897 výrobu založil jeho pradědeček Josef Volek. První dílnu měl v Horní Bečvě, pak ji přestěhoval do Vigantic a do Valašského Meziříčí, kde koupil v Palackého ulici stodolu, vzal si úvěr a přestavěl ji na výrobnu.
„Byl to velký chlap, chtěl dělat něco pořádného. Určitě měl blízko k lesu a dřevu,“ zmínil čtyřiašedesátiletý Tomáš Jelínek.
Příběh rokuTomáš Jelínek se účastní soutěže EY Podnikatel roku a soutěží i o cenu čtenářů za nejlepší podnikatelský příběh. Hlasovat pro něj můžete v anketě ZDE |
Dodával nábytek do kanceláří Tomáše Bati ve Zlíně i do jeho obchodního zastoupení v Londýně. Pak ale přišla hospodářská krize a v roce 1929 zkrachoval. Výrobu převzalo město, které ji naštěstí neukončilo. Získal ji pak Jindřich Jelínek, Tomášův dědeček, který se oženil s Volkovou dcerou. Vzal si úvěr, který splácel, chtěl výrobu rozšiřovat. Ale v roce 1949 stát podnik znárodnil.
Jindřich v podniku zůstal jako brusič nástrojů. „Dokázal se se situací vyrovnat, nikdy jsme neslyšeli hořké slovo, že mu to komunisti sebrali,“ přiblížil Jelínek.
Po znárodnění odešel Jindřichův syn Vlastimil do Prahy, kde pracoval jako truhlářský dělník. Narodili se tam a vyrostli i jeho tři synové. „Naopak můj táta, který měl v podnikání pokračovat, na komunisty nadával. Zemřel na jaře 1989, takže se nedočkal pádu režimu,“ zmínil Jelínek.
Když přišel listopad 1989, demonstrovali jeho synové na Václavském náměstí. „A bratr Daniel mi řekl: Co kdyby nám vrátili továrnu?“ vzpomíná Jelínek. „Začali jsme se po tom pídit, vznikl restituční zákon a v roce 1991 jsme se přestěhovali do Valašského Meziříčí.“
Nejdříve pracovali sami 12 hodin denně, přes den vyráběli, brzy ráno rozváželi, hlavně židle a stoly. Pak i matrace.
V roce 2003 koupili budovu zkrachovalého Valašského nábytkářského družstva, kde firma JELÍNEK působí dodnes. Vyrábí hlavně z masivního dubu, postele, skříně, stoly, noční stolky. Stále i matrace. Vyváží do Rakouska, Německa i na Slovensko. A zakládá si na kvalitě, byť za vyšší cenu.
„Říkáme zákazníkům, že naši postel nemají šanci zničit, pokud na ni nepůjdou se sekyrou,“ řekl Jelínek. „Nebavilo by nás dělat něco levného, rychle zbohatnout a jít od toho pryč. Chceme pokračovat v tom, co naši předci započali,“ zdůraznil.
Pro Tomáše Jelínka hlasujte v anketě ZDE |
V kanceláři dnes sedí s bratrem Danielem, firmu vedou spolu. Se třetím sourozencem se už dříve rozešli. Ve vedlejší kanceláři pracuje Danielův syn David. Výrobu by rád sestěhoval na jedno místo a původní sídlo v Palackého ulici, kde začínal jeho prapradědeček, přestavěl na bytový dům.
Dva synové Tomáše během dvou let dostudují a taky se zapojí do řízení firmy. Pak s bratrem Danielem odejdou na odpočinek.