„Při posledním ročníku loni v létě jsme se definitivně rozhodli, že je potřeba udělat změnu, podobu festivalu překopat a vrátit k jeho kořenům,“ říká Dvořáček.

Při vysvětlování změny koncepce Trnkobraní jste řekl, že „doba a nároky návštěvníků festivalů se mění. “ V jakém smyslu?
Letos nás čeká 56. ročník a za tu dobu se podoba festivalu výrazně proměnila. Trnkobraní vzniklo jako lidová slavnost a za komunistů se dostalo do fáze, kdy bylo i skrytým odporem vůči režimu. Vystupovali tady zakázaní umělci jako Jaromír Nohavica a další. Jak tehdy říkal organizátor magistr Žabka: „… a hosté“. (úsměv) Po revoluci se z Trnkobraní stal velký festival a s naším nástupem se přesunul do areálu likérky. Postupem času jsem si ale začal uvědomovat, že se trochu vzdalujeme tomu, v čem jsme unikátní.

V čem konkrétně?
Hudebních přehlídek je po celé zemi během léta spousta, žádná z nich však nemá takové sepětí s místem svého konání a švestkou jako produktem. A to nejen slivovicí, ale i pěstováním a zpracováním švestek na povidla nebo sušené. Když přijedete do oblasti Champagne ve Francii, míra kooperace mezi výrobcem a samosprávou je obrovská. To bychom chtěli mít i u nás.

Souviselo to i s faktem, že vám skončila smlouva s agenturou Nedomysleno?
Nechtěl bych, aby to vyznělo jako stížnost na ně. Celkově jsme chtěli změnu, a proto je nově spolupořadatelem agentura Velryba. Je ze Zlína, tvoří ji tým profesionálů v čele s Michalem Žáčkem, a když vidím, jak skvěle pořádají Holešovskou Regatu a dokážou propojit festival s prostředím zámeckých zahrad a městem Holešovem, je to pro mě velká inspirace, že přesně takto vytvoříme ještě větší propojení Trnkobraní s Vizovicemi. Z dosavadní spolupráce mám výborný pocit.

Nejen mně přijde, že Trnkobraní se místním opravdu hodně vzdálilo.
A právě proto jsme chtěli, aby ho Vizovjané zase měli za svůj. Významně jsme snížili cenu na pátek a sobotu, nedělní program pak bude úplně zdarma s tím, že lidé budou moci dobrovolně přispět na místní soubor Vizovjánek. Prezentovat se budou místní řemeslníci, spolky a organizace, složky IZS a bude to celkově lidová slavnost, do níž se zapojí také centrum města a bude propojené až k nám do likérky. Den otevřených dveří chystají také vizovické firmy. Byl bych moc rád, kdyby místní pozvali svoje rodiny nebo známé a přišli se podívat. Celý týden bude ve znamení švestky, místní restaurace nabídnou regionální jídla, po Vizovicích bude jezdit vláček a zaveze lidi i do historických pálenic nebo našich firemních sadů nad městem, odkud je krásný výhled.

I proto se právě na neděli přesune soutěž v pojídání švestkových knedlíků?
Ano, na tento den se hodí ideálně. Návštěvníky čeká zdarma koncert Lucie Redlové, velká dětská zóna a další doprovodný program v areálu, gastrozóna a na závěr vystoupí vizovická skupina Fleret, která je s Trnkobraním neodmyslitelně spjatá. Nicméně věřím, že lidé si sem najdou cestu i v pátek a sobotu, vstupné je na výrazně nižší úrovni než dříve.

Švestkové sady firmy Rudolf Jelínek ve Vizovicích

Loni stála dvoudenní permanentka dva tisíce korun, letos to bude 790. Denní lístky pak vyjdou na 390 a 490 korun. Chtěli jste festival udělat zase lidovým?
Hlavně jsme chtěli ukázat, že se změnou konceptu festivalu to myslíme vážně. Naším cílem není vydělat, počítáme s tím, že tentokrát to asi bude ztrátová akce. Ale nechtěli jsme zase dělat celé tři dny zdarma, to také není správná cesta. Je pravda, že rebranding chvíli trval a přišli jsme s ním o něco později, takže některé kapely už měly na léto plno. Ovšem i tak přivezeme oblíbené skupiny a interprety jako O5 a Radeček, MIG 21, Děda Mládek Illegal Band, Kamila Střihavku, Michala Hrůzu nebo Queenie, což je špičkový tribute band skupiny Queen.

Trnku oslavovali ve Vizovicích už před víc než 50 lety, teď se blíží další festival

Když čtu reakce fanoušků na sociálních sítích, kritizují právě fakt, že nepřijede tolik známých kapel. Nebojíte se poklesu návštěvnosti?
Na Trnkobraní chodilo pět až patnáct tisíc lidí denně, rozptyl byl během let velký. Někdo možná bude zklamaný, že neuvidí největší české a slovenské hudební skupiny, to chápu. Ale každá nová věc potřebuje nějaký čas, aby se utříbila a lidé si na ni zvykli. Třeba se promění celková klientela a začnou více chodit rodiny s dětmi, pro něž bylo dříve vstupné dražší. To samé lidé z Vizovic a okolí. Změny se nebojím, za novým konceptem festivalu stojím a jsem stoprocentně přesvědčený, že to byla potřebná věc. Letos cílíme na návštěvnost pět tisíc lidí a do budoucna můžeme růst. Nebudeme lákat jen na kapely, na něž si lidé mohou zajít v létě kdekoliv v Česku, ale i na doprovodný program a specifickou atmosféru Vizovic. Jsme hlavní město švestek a slivovice, je škoda toho nevyužít.

A taky možná hlavní město festivalů, kromě Trnkobraní se u vás v likérce koná i metalový Masters of Rock.
To je vlastně taky pravda. U Masters of Rock je naše role jiná, jsme spíše podpora v oblasti technického či organizačního zabezpečení. Jirka Daron se svým týmem z agentury Pragokoncert už přesně vědí, co a jak mají dělat, také to jsou obrovští profíci. Málokdo si uvědomuje, jak náročné je pořádat festival pro dvacet tisíc lidí a co všechno je třeba zařídit předem. I proto během Masters vyhlašujeme celozávodní dovolenou, jinak by to nešlo skloubit s provozem firmy.

OBRAZEM: Judas Priest přerušila bouře, festival Masters of Rock završili Accept

Letos se festivalový areál dočká menší proměny, že?
Jeho uspořádání bude mírně odlišné a zmenší se. Souvisí to s rozšiřováním výroby okolních firem, ale i našimi investicemi v areálu. Hlavní plocha zůstane stejná, ale změna se dotkne prostor v místech, kde bylo během Masters of Rock druhé pódium a obecně této části likérky. Pragokoncert se dohodl s majiteli louky u naší podnikové prodejny a areál se tak trochu posune směrem k vodě.

Jak vnímáte hlasy fanoušků, že likérka má obrovský genius loci?
Samozřejmě nás to moc těší. Švestky se tady nepřetržitě zpracovávají více než 130 let a můžeme říct, že celý prostor je tak jimi doslova nasáklý. (směje se) V kanadském Torontu funguje v centru města The Distillery History District, což je prostor, kde za prohibice v letech 1919–1933 fungovala největší výroba whiskey na světě. Kanada totiž tehdy měla také prohibici, ale jen na spotřebu a ne výrobu. Takže přes jezero všechno pašovali do USA. Dnes už je tam jen malá destilérka, ale spíše to funguje jako velká hospoda nebo bar, kde se konají kulturní a společenské akce. Na zdi tam visí historické fotky, má to úžasnou atmosféru a já si tam uvědomil, že tohle místo má něco společného s likérkou a festivaly, které se v ní konají.

Co vás napadlo?
Alkohol není jen o tom, že ho vypijete, ale o místu a setkání s lidmi, kteří mají něco společného. U nás ve Vizovicích je to zábava a láska k hudbě. I na košty k nám jezdí kolem 700 hodnotitelů a jsou vždycky nadšení z prostředí likérky. Čím déle jsem v tomto byznysu, tím více jsem přesvědčený, že destiláty jsou pro řadu lidí zejména otázka životního stylu. Nebudou ho pít sami doma, ale při zajímavé společenské příležitosti si dají panáka dobrého pití a často je to právě třeba na koncertě. Proto je spojení hudby a naší likérky tak lákavé a pro lidi atraktivní.

Video: Tradiční soutěž v pojídání švestkových knedlíků.