Na pódiu by to nevyznělo. Divadelníci hrají v soudní síni nebo ve škole

Hraje se po celém světě a má úspěch. Pouze v Uherském Hradišti ale diváci spatří inscenaci Teror v prostředí, které ještě umocní celkový dojem.

Hra pojednávající o soudním procesu s vojenským pilotem Larsem Kochem, který sestřelil letadlo se 164 nevinnými pasažéry na palubě ovládané teroristou a mířící na fotbalový stadion se 70 tisíc lidmi, se totiž odehrává přímo v budově okresního soudu.

„Je to úplně jiný zážitek jak pro nás, tak pro diváky,“ říká Josef Kubáník, který v inscenaci Slováckého divadla ztvárňuje soudce. „Už jenom to, že se před začátkem shromáždí dole, procházejí bezpečnostním rámem, stoupají po schodech do druhého patra a až poté vcházejí do soudní síně. Mají opravdu dojem, že se účastní reálného procesu,“ popsal.

5 fotografií

„V divadle by to tak nevyznělo, je to hodně autentický pocit,“ souhlasí Jakub Zelinka, představitel obžalovaného Larse Kocha. „I z hlediska herce je to jiné. Je vidět každý detail, diváci jsou metr od nás a navíc jsme snímáni kamerami. Občas to vypadá, že tam jen sedím, ale vevnitř mě se odehrává drama. Jsem celý zpocený a připadám si, jako by se opravdu rozhodovalo o mém osudu.“

Diváci osvobodili pilota všude kromě Japonska

Divadlo v soudní budově má svoje úskalí. Třeba po začátku topné sezony v listopadu se kvůli šetření hrát přestalo, v dubnu se ale hra zase vrátila. Herci s ní také občas vyjedou do okolí, vystupovali například v budově soudu ve Vsetíně či v Hodoníně. V tamějším publiku převažovali lidé od soudu či z právnického prostředí a na jejich reakcích to bylo poznat.

„Už během hry se našlo pár diváků, kteří měli poznámky nebo na některé věci reagovali úšklebkem či smíchem. Odmítali přistoupit na to, že divadlo je umělecká licence a soudní proces opravdu nejde za hodinu a půl převyprávět úplně přesně podle všech procedur,“ vybavuje si Kubáník.

Devět hříšníků a dvě psycholožky. Divadlo baví diváky terapií pro opilé řidiče

„Pak se to trochu vyhrotilo a já je musel jako předseda senátu umravňovat. Nechtěli se moc nechat. Musel jsem jim po skončení hry připomenout, že šlo o klasické divadlo. A ani v něm přece nevyrušujete, když se vám něco nezdá. Ale tohle byla ojedinělá a z odstupu vlastně už úsměvná situace,“ pronesl Kubáník.

Klasické diváky však Teror nadchnul. Hra má za sebou dvaadvacet repríz a soudní síň pro padesát osob byla pokaždé vyprodaná. A sotva skončí soudní proces a diváci mají hlasovat o vině či nevině pilota Kocha, je rázem poznat, jak jsou plní názorů a myšlenek, jak se měl obžalovaný zachovat.

„Je to velmi chytře napsaná a vyvážená hra, která slučuje rozum a emoce,“ upozornil Zelinka. „I my herci cítíme, že během soudu se sympatie diváků přelévají ze strany na stranu podle toho, jaké argumenty zrovna zaznívají.“

V Uherském Hradišti dosud diváci zmíněného pilota vždy osvobodili. A stejně je tomu i v jiných zemích světa. S jednou výjimkou, kterou je Japonsko. „Jejich mentalita je jiná, právo a pořádek je postaveno nad možnost svobodného rozhodování, jak se zachovat,“ prohodil Zelinka.

O hru se zajímá i prezident republiky

Mimochodem, jedním z diváků mohl být, a snad i bude prezident Petr Pavel. Zval jej Kubáník, který hlavě státu během kampaně pomáhal s tím, jak správně vystupovat a mluvit na veřejnosti. Z časových důvodů a Pavlovy vytíženosti to zatím nevyšlo.

„Téma pana prezidenta velmi zaujalo, ze svého působení v NATO věděl, co je to ‚renegade‘ (letadlo, jež je prohlášeno za unesené teroristy a je pravděpodobné, že bude použito jako teroristická zbraň – pozn. red.) A hned mi říkal, že dodnes na to není ani v rámci bezpečnostních sil jednoznačný právní názor,“ vybavil si Kubáník.

Herečky Slováckého divadla (zleva) Jitka Hlaváčová, Pavlína Hejcmanová a Tereza Novotná v inscenaci Úča musí pryč, která se hraje přímo ve třídě Základní školy UNESCO.

Divadlo, které propojuje netradiční místa s tématem her Inscenace odehrávající se mimo klasické divadelní prostory nejsou v Hradišti novinkou. V rámci projektu „Sloffácké divadlo“ se snaží oslovit i nepravidelné diváky a propojit netradiční místa s tématem her.

Kromě Teroru nyní mají v repertoáru také tragikomedii Úča musí pryč, která se odehrává na Základní škole UNESCO a líčí dění jedné poněkud vyhrocené třídní schůzky. Má za sebou přes 130 repríz a je neustále vyprodaná. I s ní divadlo jezdí na hostující představení.

„Je to výborně napsaná hra. Diváci nám pak říkají: To je přesně jak u nás na třídních schůzkách, tam je vždycky nějaký podobný magor,“ směje se Kubáník, jenž ztvárňuje jednoho z rodičů. „Jediný, kdo se v publiku nesměje, bývají učitelé. Hlavně ti, kteří podobné rodiče mají ve třídě.

Do divadla v riflích a mikině

„V minulosti pak zájemci viděli i komorní komedii Čarodějnice v kuchyni, jež se konala v prostředí uherskohradišťské restaurace Beef Beer, nebo Večer na psích dostizích, „mužskou“ komedii o partě kamarádů z autodílny, jež se hrála ve zdejším klubu Mír.

„To byla hodně tvrdá věc, kde vulgarity jen lítaly,“ vzpomíná Kubáník. „Do krásného divadla s červenými sedačkami se některé hry zkrátka nehodí a jinde dostanou šmrnc. Celkově se ve Slováckém divadle snažíme rozbourávat tradiční vnímání divadla a dostat jej ven mezi lidi. Je to naše dlouhodobá dramaturgická linka.“

Zlínské divadlo uvede hru Dub. Je pro dva herce, děj ale zná jen jeden

A má to i jeden zajímavý důsledek v podobě oblečení, v němž lidé na alternativní scénu přijdou.

„Naposledy na Teroru seděl v první řadě jeden divák v barevné mikině a riflích. Vypadalo to, jakoby šel náhodou kolem a rozhodl se, že půjde do divadla,“ usmál se Zelinka.

„Obecně se konvence mění, dnes jde oblečení do smart casual a není vyžadován oblek. A například na hru v klubu Mír se opravdu nebylo nutné strojit do gala,“ dodal Kubáník.