„Snažíme se lidový ornament chránit, protože bývá někdy zneužívaný. Lidé tomu nerozumí, něco si okopírují z databanky a pak to namalují na zeď. To je problém,“ vysvětlila Dagmar Benešová, která se malování věnuje přes deset let. „Ale my se spojujeme, setkáváme se, každá máme svůj rukopis a svůj region, jehož ornament známe nejlíp. A nechceme, aby se z toho stal paskvil.“
Sama se snaží ornament popularizovat, pořádá i výtvarné dílny a aktuálně uspořádala výstavu na Velehradě s názvem Květy Slovácka. Spolupracoval na ní také Vladimír Šácha z Hluku, který se ornamentem, jeho historií i ztvárněním zabývá řadu let.
 |
„Chtěla jsem lidem na výstavě ukázat, jak se liší lidový ornament v různých regionech této oblasti,“ upozornila. „Znám se se spoustou maléreček, které mi některé předměty na výstavu zapůjčily. A jsou to celkem vzácné věci, protože ony často malují mašle, které pak prodávají nebo rozdávají a málokdy si něco nechávají doma pro sebe.“
Malérečky zdobí kapli ornamenty, testují tak barvy pro muzeum v USA |
Výstava přibližuje podobu barevného zdobení z Horňácka, Kopanic, Podluží, Strážnicka nebo Kyjovska. K vidění je třeba sbírka bohatě malovaných talířů ze 70. let minulého století, kdy byl takový talířek na zdi nebo na poličce součástí téměř všech domácností na Slovácku.
Nabízí i pohled na staré vzácné rukopisy – předlohy z Lanžhota a Kostic od mistrů svého řemesla a jejich malovaná díla. Bohatě zdobená byla také velká přání k narozeninám, která si pak oslavenec pověsil na stěnu.
Motivy se přenášejí i na běžné oblečení
Ornamenty zdobí i různé druhy textilu, například ubrusy, šátky, krojové sukně nebo zmíněné krojové mašle, které se liší nejen podle místa, ale i podle příležitostí. Malérečky také často kreslí předlohy pro vyšívačky, které pak podle nich zdobí lidové kroje.
Dnes se motivy přenášejí i na nejrůznější předměty, například na dřevěné válečky na těsto, ozdobné dřevěné motýlky k obleku, trička nebo vějířky.
Folklor proniká i do módy, ornamenty zdobí kabelky, šaty i tenisky |
Dříve malérečky malovaly také na zdi kapliček, sklepů a búd. I na těchto místech je potřeba kresbu udržovat, obnovovat nebo vytvářet novou. Například v Hluku při Jízdě králů používají malovanou bránu, takzvané žudro, které je vystavené i na Velehradě. Právě to je dílem Vladimíra Šáchy, stejně jako vystavené velké ornamentové obrazy.
Zaměřte se na detaily
„Když se chcete pořádně podívat na ornament, musíte zpomalit, pozorně se dívat, zaměřit se na detaily,“ přiblížil Šácha. „Teprve potom se můžete naplno ponořit do světa rozmanitých tvarů, pestrých barev, všímat si rytmu motivů, souměrnosti kompozic.“
I on, podobně jako řada dalších malérů a maléreček, přišel k ornamentu už v dětství, kdy se díval pod ruce zkušenějších. V některých rodinách se malování dědí z generace na generaci. A přestože se autoři drží dřívějších předloh, ornament se vyvíjí, stejně jako kroje nebo výšivky.
„Dříve měli lidé více času a malovalo se více drobněji, byly menší vzory. Dnes se všechno zrychluje, nedělá se tolik detailů,“ srovnala Benešová.
Výstava je přístupná v Turistickém centru na Velehradě do 15. září.
