Při sečení trávy umírají srnčata. Myslivci je zachraňují dronem s termovizí

  8:58
Myslivecký spolek z Vigantic na Vsetínsku nově začal využívat dron s termovizí. Jeho členové za pomoci moderní techniky pátrají po mláďatech srnek ukrytých ve vysoké trávě. Právě tato zvířata často umírají při jarním sečení trávy.

Je to tradiční obrázek, jehož jsou myslivci svědky až zbytečně často. Od května do července ukrývají srny svá mláďata do vysoké trávy, která je má ochránit před predátory. Jenže ve stejnou dobu se také sečou louky.

„A srnče schované v trávě před sekačkou neuskočí a ani neuteče. Instinktivně se přikrčí k zemi a čeká, až nebezpečí pomine,“ popisuje Pavel Škarpa z Mysliveckého spolku Rysová Vigantice. „Bohužel traktoristé srnče v husté trávě nevidí a pod noži sekaček tak končí život ještě malinkých srnčátek. Jsou na místě mrtvá nebo v horším případě zmrzačená a umírají v ukrutných bolestech.“

Myslivci spolu s dobrovolníky proto před sečením procházejí louky a srnčata přenášejí do bezpečí. I tak se ovšem stane, že některé ve vysoké trávě přehlédnou.

„Tráva je tak vysoká, že mnohdy stojíme jen pár kroků od ležícího srnčete a nevidíme ho,“ uvedl Škarpa. Navíc času i dobrovolníků na vytvoření husté rojnice je málo.

Od letoška však myslivci mají nového pomocníka. Ve veřejné sbírce se jim podařilo vybrat skoro 160 tisíc korun na pořízení dronu s termovizí, díky němuž se daří srnčata lépe hledat.

„Dron má tři kamery: hlavní termální, potom zoomovací a širokoúhlou,“ říká Zbyněk Mikunda, který má obsluhu dronu na starosti.

Červený flek, kterému zachrání život

Do terénu vyráží už kolem půl páté ráno, kdy je ještě země chladná a lépe se hledá. „S dronem vyletím do výšky 50 až 60 metrů a proletím nad loukou. Srnčata či zajíce vidím v termální kameře, kde se ukáže červený flek u něčeho, co vydává teplo, zbytek je v šedé barvě. Potom změním kameru, zazoomuji a potvrdím si, o jaké zvíře jde,“ dodává.

Myslivci následně odnesou srnče na kraj louky či lesa, případně jej před příjezdem sekaček přikryjí velkým košem a zatíží. Potom jej zase vypustí. „Všechno musíme dělat v rukavicích, a navíc si trháme trsy trávy, v nichž srnčata přenášíme, aby na nich neulpěl náš pach. Jinak by srna mládě zpátky nepřijala,“ vysvětlil Škarpa.

Život již takto zachránili řadě srnčat a není výjimkou, že za jeden den najdou třeba čtyři. „Když jsme takto objevili první, měli jsme obrovskou radost. To ani nejde popsat slovy,“ usmívá se Mikunda.

Dron s termovizí odhalí zvíře schované ve vysoké trávě i z padesátimetrové výšky. Zobrazí se jako červený flek.

„Tajně jsme doufali, že by se mohla vybrat aspoň část peněz, ale lidé nám poslali ještě více, než jsme žádali. Použijeme to na nákup baterií a příslušenství do dronu. A všem moc děkujeme,“ vzkázal Škarpa.

Senzory testuje univerzita Myslivci z Vigantic nejsou jediní, kteří používají moderní techniku. Drony si ze svých peněz pořídily také některé další spolky.

„Je to cesta do budoucna,“ konstatoval Jaroslav Šarman, jednatel okresního mysliveckého spolku na Vsetínsku. „Ale pořád platí, že je to především o lidech. V období, kdy se seč provádí, je potřeba více dobrovolníků, kteří budou srnky pomáhat vyhledávat a odnášet pryč. A myslivectví je u nás zájmová činnost, jež se dělá po práci nebo ve volném čase.“

Senzor dává signál řidiči traktoru

Senzor odhalující při sečení mláďata v porostu začíná ve svém zemědělském podniku v Žabčicích na Brněnsku využívat také brněnská Mendelova univerzita. Systém doplňuje drony pro mapování terénu a cvičeného psa, jenž také dokáže mláďata najít. Kombinací těchto metod chce podnik ztráty na divoké zvěři při senosečích úplně eliminovat.

„Pořizujeme žací lištu se senzorem, který zvíře v porostu odhalí a dá řidiči traktoru signál, že se před ním něco nachází. Senzor stroj přímo zastaví a lištu přizvedne nebo řidič může zvíře odnést a jet dál,“ popsal zařízení ředitel žabčického podniku Jakub Doležal.

Pozor, srny. Seznam úseků, kde řidiči havarují kvůli zvěři, stále roste

Se senzorem jsou spokojení i farmáři z jihomoravské firmy Bonagro, kteří hospodaří na čtyřech tisících hektarech půdy. Letošní novinkou jsou pochůzky s maďarským ohařem, jenž v porostu zanechá pachovou stopu a zvěř se v něm zdržuje méně. Pokud se tam ale přece jen nachází, pes ji dokáže najít.

„Jde proti větru a systematicky prohledává celý terén. Když narazí na zvěř, počká, až přijdu, aby zvěř sám nestresoval. Pak k ní postoupíme. Když je to například bažant, většinou se zvedne a vzletí. Pes zatím zůstává klidný, přivážu ho a ověřím, jestli jsou na místě vajíčka nebo mláďata. A obdobně to probíhá i se srnčím,“ řekla ČTK agronomka Yvona Hiclová.

Autor: