Nový kroj, jedinečná role a první nezapomenutelný zážitek. Poprvé stojí v čele jako hrdý král, v kroji, ve kterém je vepsaná historie jeho předků. Za zády družinu čerstvě dospělých legrútů připravených jej chránit, a před sebou okamžiky, které budou patřit k těm nejsilnějším v životě. Poprvé za zvuků fanfár přichází před zraky dospělých, poprvé je středobodem vesmíru a poprvé zažívá ten pocit: já jsem nový král!
František Dacík pojede poslední květnovou neděli na Jízdě králů ve Vlčnově v dívčím kroji a s růží v ústech. Bude to jeho poprvé a zároveň naposled. Stejnou příležitost už v životě nedostane, už se nikdy nebude opakovat. O to silnější celá Jízda králů je. Pro něj, pro jeho rodiče i pro mladé legrúty.
V sobotu na krojovém plese se František představil veřejnosti a odstartoval tak svou vlastní cestu tradicí, jejíž historie trvá řadu století a je zapsaná na světovém seznamu UNESCO.
„Když vás posadí na koně, když vás představují nebo když přebíráte vládu, to jsou velmi silné okamžiky. To ve vás zůstane a nikdy na to nezapomenete,“ připomněl otec Marek Dacík.
Sám tuto roli zažil v roce 1996. Stejně jako všichni králové, kterých už má Vlčnov 98, ji prožíval intenzivně a emotivně. Pro desetiletého kluka je to příval nečekaných povinností, radostí, zážitků. Na něj se upírá veškerá pozornost.
Divaj, král Kuba jede. Jízda králů s leskem UNESCO přilákala víc lidí |
„Těším se, jak budu jezdit na koni. Ale jsem i trochu nervózní z celé jízdy,“ prozradil mladý král, který má rád kroj, hraje na klavír, ministruje v kostele a v hasičském sportu skončil nedávno druhý na halovém mistrovství České republiky v běhu na 60 metrů s překážkami.
O víkendu začal budovat i svůj vztah s legrúty. Mladých mužů ročníku 2007 bude tentokrát v družině dohromady 15.
„Je to spíš víc, bývá jich i o tři méně. Demografická křivka jde dolů, ale letošní ročník je početně velmi slušný,“ zhodnotila Petra Kučerová Brandysová, ředitelka Klubu sportu a kultury Vlčnov, který jízdu spolupořádá.
Pouto mezi králem a legrúty
Mladé muže čeká třeba velikonoční obchůzka, což znamená, že předtím společně upletou několikametrový kančůch a s ním pak v kroji obchází dívky z ročníku. U toho král nesmí chybět. Ročník pak na začátku května musí postavit máj a pečlivě hlídat, aby ho někdo nepodřezal. I tehdy za nimi přichází král.
Vlčnovem projela Jízda králů. Vládu převzal jedenáctiletý Ondra |
„Byl jsem středobodem ročníku 1978. Když jsme měli ples nebo předávání vlády, tak i když jsem šel třeba na záchod, vždycky se mnou šli jeden dva kluci, aby mne někdo neukradl, aby mne chránili. Starali se o mne. Bylo to skvělé. Pak, když postavili máj, tak jsem za nimi občas přijel, byli velmi přátelští. Dodnes na to vzpomínám, potkáváme se. Když slavili třicetiny, tak mne pozvali, já jsem je zval na letošní jízdu. Vzniklo mezi námi pouto,“ zavzpomínal královský otec.
Jeho otec, Františkův dědeček, si moc přál dalšího krále v rodině. Ostatně už když se František narodil, bylo jasné, že pokud za pár let přijdou legrúti s žádostí o krále, bude jim vyhověno. Celá rodina totiž folklorem a Jízdou králů žije po generace už od pradědečka Josefa Mošťka, který byl králem v roce 1950. Ke konci loňského roku zemřel jako do té doby nejstarší žijící král.
Jeho pravnuk také při sobotním představení oblékl nový kroj, který je zase památkou na dědečka.
Obřadní předávání vlády
„Tchán se moc těšil, až bude František král. Než zemřel, bylo jeho velkým přáním, aby měl na něj nějakou památku, tak mu nechal ušít kroj. I jeho mladšímu bratrovi Markovi,“ vysvětlila maminka Marie.
Kordulu a nohavice tak ušila švadlena v Kunovicích, košile jiná v Drslavicích a boty jsou dílem Jiřího Hýži ze Zlína. I kroj je tak tím, co jedenáctiletému chlapci bude v následujících ceremoniích dodávat pocit důležitosti a zodpovědnosti zároveň.
Kluci nikdy nepojedou na motorkách, říká o jízdě králů exstarosta Vlčnova |
Těsně před květnovou nedělní jízdou jej čeká pořad nazvaný Předávání vlády. Loňský král František Janča mu oficiálně předá vládu i korunu a František složí slib, kterým se zaváže, že bude „moudře panovat nad písničkami, tanci a vlčnovskými kroji“. Zároveň jej maminka na pódiu převleče do slavnostního dívčího kroje a do úst mu vloží růži.
Navzdory divákům jde o intimní okamžik, iniciační obřad rozloučení se s dítětem a přivítání mladého chlapce, kterého čeká velký den. „Loni jsme se na předávání byli podívat a už tehdy jsme to oplakali. Počítám, že nějaké slzičky zase uroníme,“ svěřila se královská maminka.
Ve Vlčnově tak po roce znovu ožívá prastarý zvyk, který provází místní rodiny po staletí. Je to závazek vůči předchozím generacím i slib těm budoucím.
„Královským otcem jsem poprvé, je to pro mne velká neznámá. Ale doufám, že svému tatínkovi neudělám ostudu a zvládnu to tak skvěle, jako to zvládl on se mnou,“ dodal Marek Dacík.