„Chceme být inovátorem v oblasti veřejné dopravy, nabídnout obyvatelům kraje komfortní a ekologicky šetrnou přepravu a zároveň snižovat uhlíkovou stopu,“ přiblížil náměstek hejtmana pro dopravu Radek Doležel (ANO).

„Budeme připravovat smlouvu s autobusovými dopravci na dalších deset let a uvažujeme o tom, že pokud už by existovaly čerpací stanice na vodík, rádi bychom nasadili třeba jen omezený počet vodíkových autobusů, abychom získali informace o tom, jak fungují,“ doplnil.

O tom je i podepsaná deklarace s firmami Solar Global a PKV BUILD, které se touto oblastí zabývají. To má být první krok k vytvoření komplexního a udržitelného systému mobility, jenž bude odpovídat moderním ekologickým standardům.

Firmy by měly během letošního roku dodat informace o tom, jakých linek by se to mohlo týkat, jaké jsou náklady na spotřebu, jaké jsou možnosti dotací a další věci. Příští rok by chtěl kraj závěry překlopit do příprav zadání tendru, na němž chce začít pracovat.

Evropský autobus roku jezdí na vodík. Testovalo se v Česku

Dopravci by pak vodíkové autobusy nakoupili a jejich cenu by si promítli do ceny dopravního výkonu, což by pro kraj zřejmě znamenalo náklady navíc.

„Provozní náklady autobusů na vodík budou asi vyšší, i když v roce 2035 už to může být jinak,“ uvažuje Doležel.

Zlínský kraj je v oblasti veřejné autobusové dopravy rozdělený na pět oblastí a podle něho by v jedné z nich mohly jezdit třeba dva autobusy na vodík. „Musíme vyřešit okruhy pro autobusy s ohledem na to, aby měly kde natankovat,“ nastínil Doležel. „K tomu zatím podklady nemáme.“

Podle odborníků by bylo vhodné, kdyby čerpací stanice byly nejprve na rozhraní tří krajů: jedna na Kroměřížsku, který sousedí s Jihomoravským a Olomouckým krajem, a jedna na Hranicku, který sousedí s Olomouckým a Moravskoslezským krajem.

Provoz brzdí nedostatek vodíku

Proto by byla podle Doležela vhodná spolupráce se sousedními kraji. V Moravskoslezském kraji už před pár lety zvažovali zavedení vodíkového pohonu ve vlakové i autobusové dopravě, zatím tam ale žádný takový vůz pravidelně nejezdí. Další kroky budou záviset na krajské koalici, která vzešla z loňských voleb.

Stát zase uvažuje o tom, že by na některých tuzemských tratích bylo podle nové studie výhodnější namísto elektrizace zavést pro bezemisní dopravu vlaky s pohonem na vodík. Jde o tratě v severovýchodních Čechách nebo právě v Moravskoslezském kraji.

Když však na přelomu roku začaly jezdit vodíkové vlaky v Německu, po dvou týdnech se zastavily. Důvodem byl nedostatek vodíku.

Lidé si musí zvyknout na novinku, linkové autobusy budou jen na znamení

Zlínský kraj ještě tak daleko není. Podle Doležela má tekutý vodík výhody oproti elektřině jako pohonu. Jednak by jeho natankování bylo rychlejší než dobíjení, navíc není podmíněné tak výrazným dobudováním infrastruktury. Myslí si, že by v budoucnu mohly na běžných čerpacích stanicích přibýt pouze stojany na vodík.

„Technologie výroby vodíku se vyvíjí, i když je výroba stále drahá. Ale musíme se dívat na deset, patnáct let dopředu,“ je přesvědčený Doležel.

Navíc vodík do veřejné dopravy musí být vyrobený ekologicky, aby to Evropská unie podpořila dotací.

Je to na vodě, tvrdí opoziční politici

Podle krajské opozice je takový záměr zatím předčasný, riskantní a nemusí se vyplatit.

„V tuto chvílí je na to příliš brzy, není to dobře. Kraj by musel nejdříve říci, kolik to bude stát. Měl by se pro to rozhodnout až poté, co předloží jasnou analýzu, že to pro něho bude výhodnější,“ míní zastupitel a bývalý hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL). „Pak bude muset třeba měnit výběrové řízení, když analýza nevyjde dobře. Nebo autobusy nakoupí a pak zjistí, že je to nevýhodné,“ řekl.

„Myslím si, že je to celé trochu na vodě. To, abychom ve Zlínském kraji zkoušeli něco, co jinde ve větší míře ještě nefunguje, je velmi riskantní. A rozhodně i předčasné,“ poznamenal zastupitel Lubomír Nečas (SPD).

Podle něho by bylo rozumnější, kdyby se kraj zaměřil na elektrobusy, které by jezdily na kratší vzdálenosti. „Kraj není tak ekonomicky silný, aby si mohl dovolit experimentovat,“ tvrdí Nečas.