Rokle skrývají romantiku a tajemné příběhy, říká autor nové disciplíny

  8:10
Petr Hurta ze Vsetína vymyslel novou turistickou disciplínu, kterou nazval rokling. Jde o putování roklemi, které často připomíná přírodní parkur. Kolem tohoto typu putování vznikla celá komunita, která mapuje a popisuje stále nové rokle.

Sám říká, že jde o návrat ke klukovské zábavě. Prolézání roklí chápe jako dobrodružství, které podněcuje fantazii a posiluje vztah k přírodě. Petr Hurta ze Vsetína je však povýšil na nový fenomén – rokling.

Muž, který v běžném životě podniká ve stavebnictví, spolu s dalšími nadšenci zmapoval řadu tras, vybudoval webové stránky a turistiku v roklích propaguje jako novou disciplínu. „Šlo nám vlastně o to, přivést lidi k alternativnímu způsobu pohybu v přírodě,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Jak rokling vznikl?
Během covidu, kdy byli všichni zavření doma. My jsme outdoorová rodina a potřebujeme trávit čas v přírodě, takže jsme pořád někam chodili. Všiml jsem si, že tehdy osmiletou dceru baví, když jdeme podél potoka a ona může přeskakovat z jedné strany na druhou. Prošli jsme takto celou jednu rokli a byla to zábava. Uvědomil jsem si, že jsem to jako dítě taky podnikal. Nikdy předtím mě ale nenapadlo cíleně se na rokle zaměřit.

To mi právě přijde fascinující. Rokle jsou skoro všude, ale neviděl jsem, že by je někdo začal procházet takto organizovaně.
Ono to přišlo postupně. Ukázali jsme to rodině, kamarádům – všem se to velice líbilo. Zpětná vazba mě přivedla k myšlence, že by si taková aktivita zasloužila, aby jí dal někdo hlavu a patu. Aby měla parametry jako ostatní typy výletů.

Co je tedy hlavní kouzlo? Proč se do roklí vypravit?
Jedním z důvodů může být, že v nich narazíte na věci, které normálně v lese nejsou běžně k vidění. Kdo má rád přírodu, všimne si nejrůznějších kořenů, zvláštně zkroucených stromů, obrostlých pařezů. Je to velice fotogenické prostředí. K tomu přidejte zážitek z ne úplně tradiční turistiky, která vlastně podporuje nějakou vzájemnou spolupráci. Po cestě se pořád něco děje a můžete to se svými blízkými sdílet. Další podstatná věc, že můžete prožít dobrodružství prakticky za rohem a nemusíte nikam daleko cestovat. A je tu ještě jedna zásadní věc, která se týká výletů s dětmi.

Ano?
Když jdete po klasické turistické trase, často slyšíte: „To je nuda. Kde něco uvidíme? Kdy už tam budeme?“ To se vám při roklingu nestane. Výlet vlastně představuje takové přírodní hřiště nebo přírodní parkur. Děti to baví a s rodiči mají při výletě hodně interakcí. Samozřejmě je to také o fantazii rodičů. Často se procházka dá pojmout jako nějaký tajemný příběh, lze vymyslet fantasy linku, prostředí k tomu přímo vybízí. Kdo má rád přírodu, ten si zase užije vodu, rostliny, stopy po zvěři.

Z Kroměříže na Bunč a ještě dál. Města trasují nové vycházkové okruhy

Jak takový výlet roklí vypadá? Je třeba určené nástupní a výstupní místo?
Je to tak. Máme vždy popsáno, kde trasa začíná. Chodí se proti proudu toku a konec je většinou nasnadě. Ne vždy se tedy jde úplně až k prameni, protože to už je třeba příliš náročné, nebo to naopak není zajímavé. Někdy je tedy doporučeno skončit dřív. V popisu cesty míváme danou i zpáteční trasu. Někde je to jednoduché, protože kolem rokle třeba vede cesta, někdy je to složitější. Každý, kdo trasu roklí vymýšlí, musí vzít v potaz i cestu zpět, nástupní místo nebo parkoviště, které je poblíž.

Každý, kdo trasu vymýšlí? Zapojuje se do toho tedy více lidí?
Máme své spolupracovníky, a dokonce i brigádníky, kteří nám rokle mapují. Vytváříme komunitu, do níž chceme zapojit více lidí. Obnáší to jasný postup, který uvádíme na webových stránkách. A kdokoliv nám takto rokli zmapuje, bude navždy uveden jako autor. Komunita se nám rozrůstá a lidé posílají nové a nové náměty.

Hodnotíte i náročnost tras?
Podobně jako lyžaři označují sjezdovky, máme rokle modré, červené a černé. Hodnotíme délku, strmost i četnost a obtížnost překážek. Tím mám na mysli třeba stromy, kořeny, balvany, různý další porost. To všechno rozhoduje o tom, jak náročná cesta bude. Některé rokle jsou zapadané stromy a nebyly by vhodné například pro procházku s malými dětmi.

Rokle v Janové na Vsetínsku

Jak by se měl člověk na takový výlet připravit?
Máme sice i některé rokle, které se dají chodit naboso, ale ve většině případů je třeba mít dobré boty, které nekloužou. Vhodné jsou klasické turistické boty s dobrou podrážkou. Zvlášť u dětí je velmi doporučeno si vzít ještě pár bot náhradních. Velmi často se stává, že někde dítě uklouzne, sjede mu noha. Je dobré počítat s tím, že v lese je chladněji, a přizpůsobit oblečení. Vhodné je mít s sebou nějakou zásobu jídla a pití, protože se výlet může protáhnout. Uvádíme časy výstupů i sestupů, ale vždycky se může něco přihodit, co túru protáhne. Snažíme se zahrnovat do popisu únikové cesty, kdyby někomu došly síly nebo upadl a poranil se. Pro tyto případy je fajn mít i mapovou aplikaci v mobilním telefonu.

Je tento druh turistiky vhodný pro každého?
Asi ne. Někteří ortodoxní ochránci přírody měli obavy, že se do roklí pohrnou davy, ale nemyslím si, že je to masová zábava. Když si to kdokoliv zkusí, zjistí, že je to často náročný výlet. Je potřeba se na něj pořádně připravit a musíte počítat s tím, že se děti namočí v potoce. To je něco, co při klasickém výletě nechtějí absolvovat všichni.

Často zmiňujete vodu. Ta je podmínkou?
Ne. Může být samozřejmě i vyschlá rokle, i když v drtivé většině voda je. Slouží jako přírodní klimatizace a taky zdroj zábavy.

Lavičky, dřevěný orloj, nová rozhledna. Kraj láká k podzimním výletům

Kterou rokli jste zmapovali jako první?
V údolí Vranča v Novém Hrozenkově na Valašsku. Nejdříve jsme ale chodívali intuitivně, kam nás napadlo. Později už jsme se dívali do map, zjišťovali, jak jsou rokle strmé, kde teče potok s větším množstvím vody a podobně. Postupně jsme takto zmapovali všechny významné rokle v našem okolí. Stále se ale snažíme přidávat nové, zásoba není vyčerpána. (usmívá se)

Které rokle v okolí jsou z vašeho pohledu nejzajímavější?
To se těžko posuzuje. Máme tady rokli nazvanou Janovský vodopád, která je kratičká, snadná, ale velmi hezká. Na začátku je zajímavý skalní schod, který vytváří malý vodopád. Jen málo roklí na Valašsku vypadá takto. Atraktivní bývají i výlety, které končí restaurací na hřebenu. To je u nás třeba rokle končící u chaty Kohútka nebo rokle u potoka Vranča, která končí pod chatou Portáš. To jsou oblíbené cíle pro rodiny, protože na konci výletu čeká zmrzlina nebo limonáda. Zajímavá je trasa u Vsetínské Bečvy pod hotelem Horal. Rokle má obnažené kamenné břehy, kde je vidět geologická skladba podloží tady u nás na Valašsku. K této rokli, podobně jako k některým dalším, funguje i mobilní aplikace Actionbound.

Co v ní lidé najdou?
Každý se do ní může zdarma přihlásit, zadat si tam Rokling a ve vybraných roklích může chodit po konkrétních GPS souřadnicích a získávat zajímavé informace o rokli, přírodě nebo okolí. Jsou tam i kvízové otázky pro pobavení. Navíc lidé, kteří takto rokli přes aplikaci projdou, od nás dostanou ještě tričko.

Kterou rokli považujete za nejnáročnější?
Asi nedokážu říct jednu konkrétní. Ale vzpomínám si na dobu, kdy jsem těsně před spuštěním projektu mapoval třeba tři rokle denně. To už pro mě celkem náročné bylo. Jinak jsem ale zvyklý, takže průchody pro mě nejsou zase tak vyčerpávající. Je ale fakt, že černé rokle jakousi náročnost představují. Například ta v údolí Kobylská u Karolinky je hodně dlouhá, má spoustu kamenů a různých předělů. Je to celkem namáhavý, ale krásný výlet. Obecně se dá říct, že černé rokle nejsou vhodné třeba pro děti do šesti let. Ale je to hodně o tom, jak je kdo navyklý pohybu v přírodě.

Když dnes jedete na dovolenou do zahraničí, pošilháváte tam také po roklích?
To víte, že se díváme. Už několik roklí jsme takto prošli. Třeba na Mallorce nebo na Korsice. Nádherný zážitek. Obrovská rokle s křišťálově čistou vodou a velkými kulatými žulovými kameny. To byla opravdu výjimečná záležitost. Snažíme se taková místa přidávat na naše stránky jako zahraniční tip.

Je možné se při roklingu ztratit?
Myslím, že to nehrozí. Jde se v podstatě stále jednou roklí, která vás jinam nepustí. Je pravda, že některé rokle se větví, vyrážejí z nich další menší rokliny. To by mohla být jediná matoucí místa. Ale například s naší mapou, kterou máme na webu, se člověk neztratí.

Rokling.cz

Na webových stránkách najdou zájemci o novou disciplínu popis zmapovaných roklí, včetně popisu a délky trasy, praktické informace i podrobné mapy. Zároveň jsou zde doporučení ohledně přípravy na cestu roklemi. Web se věnuje i ekologické stránce roklingu, například úklidovým akcím. Součástí je i bohatá galerie fotek z jednotlivých roklí a informace, jak se zapojit do mapování nových tras.

Je možné zmapovat každou rokli?
Asi ne. Například se nezabýváme roklemi, které jsou součástí národních přírodních památek či dalších chráněných území, kam se vstupovat nesmí. Máme jeden hraniční případ, který se týká Pulčínské rokle. Tam dáváme striktní doporučení jít po břehu, který nezasahuje do přírodní rezervace. Zrovna tady jsme měli s místními ochránci velmi citlivou, ovšem korektní debatu.

Jak se na vás ochránci přírody dívají? Nevadí jim, že vlastně nabádáte turisty, aby se promenádovali po neznačených stezkách nebo že mohou poškozovat břehy roklí?
Jak jsem říkal, rokling opravdu není masová záležitost. Nehrozí, že se roklemi potáhnou celá procesí. To za prvé. A co se týká toho poničení terénu, nepovažuji to za zásadní problém. Pokud přijde bouřka, poshazuje do rokle všechno možné. Rokle stále erodují, pořád se mění, pořád se v nich něco děje. My nabádáme turisty, aby rokle ani přírodu v okolí nijak nepoškozovali a neznečišťovali. Naopak podnikáme úklidové akce a děláme v této oblasti osvětu. S ochránci přírody jsem se o roklingu bavil mnohokrát a vysvětloval jim náš postoj. Někteří si nechají věc vysvětlit a v podstatě jim to nevadí. Jsou samozřejmě i takoví, kterým to není po chuti.

Máte představu, kolik lidí se roklingu věnuje?
Absolutně ne. Mohu to poměřovat maximálně návštěvností na našem webu, ale kolik lidí do těch roklí opravdu chodí, netušíme. Na druhou stranu to vědět ani nepotřebujeme, protože děláme kompletně neziskový projekt a nehoníme se za tím, abychom nalákali co největší počty lidí.

Petr Hurta říká, že rokling není pro každého a není masovou záležitostí. Přitom se u něj dají zažít nevšední věci.

Předpokládáte, že se rokling rozšíří a stane se z něj celorepublikový fenomén?
To je v podstatě náš cíl. Nejsme omezeni jen na Valašsko. Už nyní máme v nabídce rokli v Krušných horách nebo na Kokořínsku. Takových roklí jsou zatím jednotky. V první fázi jsme měli obrovskou odezvu, poté, co covid skončil, to trochu opadlo. Stále ale věřím, že existuje spousta takových, které může rokling oslovit. Nezmínil jsem ještě jednu výhodu. Totiž, že jej může dělat každý bez ohledu na sociální rozdíly. Stačí vám základní vybavení a to, co si vezmete z domu. Určitě je to dobrá alternativa i pro turisty, kteří už mají své oblíbené trasy v okolí prochozené.

Chodí se rokling i v zimě?
Není to sice hlavní sezona, ale určitě se to dá a je to super. Nejlepší je, když je zamrznuto a přitom je dobré počasí. Pak uvidíte rokli úplně v jiném kabátku než obyčejně a určitě je to hezké ozvláštnění výletu. Samozřejmě to zase klade nějaké nároky na důkladnou výbavu.