Visí na stěně za sklem, a když se na ni člověk pozorněji podívá, najde základní místa regionu. Až na to, že dnešní krajské město Zlín (na mapě krátce Zlin) je méně patrné než jeho okrajová část Malenovice (Malenowitz), nemluvě o Kroměříži či Holešovu, což jsou historická města.
Potvrzuje to pramalou důležitost Zlína do doby, než z něho udělal dočasnou průmyslovou aglomeraci továrník Tomáš Baťa.
„Mapa obsahuje dvě dedikace – latinskou určenou moravským stavům a německou, která se obrací ke čtenářům mapy. Základním mapovacím bodem, pomocí něhož Fabricius umístil plochu Moravy na zemském povrchu, byla Olomouc,“ přiblížila průvodkyně Hana Vondrášková.
V mapě jsou zakreslena města, městyse, hrady, kláštery, větší vsi či řeky. „Pohoří a lesy jsou znázorněny podle tehdejšího zvyku schematicky. Horopisná a vodopisná náplň je značně podrobná, nacházejí se zde všechny význačné toky. Celkem je na Moravě zobrazeno 347 místních názvů,“ upřesnila Vondrášková.
Zlín by byl bez Bati maloměstem, Kroměříž a Hradiště by nezastínil |
Druhá nejstarší mapa je také jen v kopii. Originál pochází z roku 1692 a i zde šlo o mědirytinu. Jejím autorem byl kartograf, topograf a bývalý kněz Georg Matthaeus Vischer z rakouského Tyrolska.
„U většiny větších sídel je ke každé značce přikresleno seskupení budov, ale v četných případech má Vischerova mapa miniaturní obrázky hradů, zámků a klášterů, které už nejsou smluvenými značkami, ale vystihují skutečné hlavní rysy budov,“ upozornila Vondrášková. „Autor zde uplatnil svou velkou rutinu v kresbě pohledů, nabytou při mnoha stech kreseb a rytin pro rakouské topografie,“ dodala.
Vzácné originály mají cenu desítek tisíc korun
Na unikátní výstavě, která je k vidění po celý letošní rok, je představeno kolem čtyř desítek map. Kromě dvou zmíněných kopií, jejichž originálů je jen několik na světě, jsou všechny ostatní původní. Jejich hodnota není malá. Cena každé se pohybuje v řádech desítek tisíc korun.
„Jsou to papírové mapy, některé podložené plátnem, některé jen vytištěné na ručním papíře,“ poznamenala Vondrášková. „Ve Zlíně taková výstava ještě nebyla. Nejstarší mapy jsou vystaveny vůbec poprvé, i když jde jen o kopie.“
Nejstaršími originály jsou mapy Kryštofa Passy z roku 1810 a Josefa Bayera z roku 1817, které jsou už podrobnější než starší exempláře.
Nenápadná šachovnice jako virtuální mapa. Zlínský vědec přišel s úžasnou hračkou |
„Nejlépe zpracovanou částí u Bayerovy mapy Moravy a Rakouského Slezska je místopis, který je znázorněný pomocí dvaceti znaků a doplněný dvojdílným topografickým seznamem. Bayer se také jako první v českých zemích pokusil v mapě znázornit národnostní hranice obyvatelstva Moravy a Slezska,“ zmínila průvodkyně výstavou.
Mezi pozoruhodné mapy patří ta, kterou v roce 1622 dokončil Jan Amos Komenský. Její hlavní náplň spatřoval v podrobnějším místopisu. „Komenský procestoval velkou část moravské země, dotazoval se místních obyvatel a osob, které kraj znaly. Pak opravil vzdálenosti míst i jejich jména, která byla u Fabricia v mnohých případech značně zkomolená,“ zdůraznila Vondrášková.
Mapy však nejsou tím jediným, co tematicky zaměřené muzeum nabízí. Další, krátkodobou expozicí je výstava módních modelů a doplňků, které jsou vytvořené ze skutečných papírových map. Na figuríně tak jsou krásné letní šaty a u nich kabelka, opodál zase něco na způsob šortek. Praktické jistě nejsou, pozoruhodné ale nepochybně. Autory jsou studenti umělecké školy AVE ART z Ostravy.
Děti baví simulace výbuchu sopky
K vidění je i pískový model krajiny s rozšířenou realitou, což baví hlavně děti. Mohou si vytvářet pohoří či hloubit jezera, způsobit déšť a výbuch sopky. Pochopí také, co jsou vrstevnice nebo hloubnice.
„Když nad vytvořeným kopcem podržíte ruku, tak se udělá mrak a pouštíte virtuální vodu do jezera,“ ukázala Vondrášková. „Se školami děláme i to, že nafoukneme balonek, zahrabeme ho do písku, propíchneme a děti uvidí simulaci výbuchu sopky.“
Ke stálé expozici patří letecký simulátor, na kterém si může každý vybrat letiště i stroj, kterým se vznese nad vybranou část světa.
„Muzeum je postaveno spíše na zážitkové formě,“ shrnula Vondrášková. „Když přijdou rodiny s dětmi, dospělí se většinou dívají na mapy, děti zase více zajímají interaktivní věci,“ dodala.
